V souvislosti s příchodem Andreje Babiše do české politiky se otevřela stavidla různých nálepek dávající rovnítka mezi nekvalitní potraviny a majitele největších potravinářských firem v zemi. Jako by se logicky miliardy daly v Česku vydělat šizením potravin. Spíše to působilo jako přísloví o psovi a holi, které bylo užíváno v souvislosti s vrcholícím předvolebním bojem. Nicméně ten skončil a je potřeba se vrátit ke kořenům tématu, které zajímá přes 93 procent dospělé populace.
Reklama na Vodňanská kuřata rozvířila diskusi na téma kvality potravinstrategie
Spotřební chování v České republice bylo v posledních letech velmi ovlivňováno výhradně cenou. Když nemají lidé peníze, kupují prostě nekvalitní potraviny. A bohužel jim je jedno, zda jsou z Polska, z Číny nebo Marsu. Když lidé prostě nemají peníze, koupí to, co je nejlevnější a více jak kvalita je zajímá, zda a za kolik se nasytí.
Vypadá to logicky, ale logické to není. Opakované průzkumy spotřebního chování ukázaly, že spotřebitelé preferují v dotaznících rozhodně kvalitu, nicméně v jejich nákupních košících se spíše objevuje levné nebo akční zboží. Vysoká kvalita a nízká cena se ve většině případů vylučují.
Lidé si dokáží koupit kvalitní auta, kola, oblečení a elektrospotřebiče. U potravin to však je mnohým jedno. Pokud je v obchodě 10 druhů šunky od 99 korun do 285 korun za kilo, nemůžeme čekat od těch nejlevnějších, že by se slovu „šunka“ jakkoliv blížily. Je však nutné, abychom v rámci ochrany spotřebitele byli upozorněni na to, že je v ní obsažen výrazný podíl soli nebo vody. Části lidem by to mohlo v nakupování pomoci.
Akce nebo sleva musí mít vždy důvod
K zamyšlení některých odborníků určitě stojí úvaha, zda u „akcí“ nebo „slev“ neuvádět vždy důvod. Nešvarem českých prodejců často bývá uvádění pseudoakcí a pseudoslev, kdy je zboží na týden záměrně zdraženo, aby bylo další týden podvodně zlevněno o 30 a více procent.
Spotřební chování nemá nic společného s koeficientem naší inteligence, ale spíše se způsobem jejího používání, tedy s logikou. Ale k podobnému typu chování je nutné dozrát, je nutné k němu vést výchovou a vzděláváním.
O kvalitě rozhodne nakonec konzument
Pokud nebereme excesy typu změny složení surovin například u masných výrobků nebo cestářská sůl, tak samotnou kvalitu potravin neurčuje výrobce, ale konzument. A neustále mediálně obviňovat z nekvalitních potravin společnosti Andreje Babiše mi přijde přinejmenším ubohé, protože žádná z jeho společností skandály neměla. Za nekvalitní potraviny a výrobky si můžeme z části sami. A až teprve poté, co si tuto myšlenku připustíme, budeme schopni s tím třeba něco udělat. Zdraví našeho organismu za to určitě stojí.
Přeji hezký den a veselou mysl!
