Agresivní politika Ruska vůči Ukrajině připomíná Německo před 2. světovou válkou!

Přemísťování více než sta tisíc ruských vojáků směrem k ukrajinským hranicím budí v celé Evropě oprávněné obavy z vypuknutí otevřeného ozbrojeného konfliktu.

O tom, že hrozba brzkého vypuknutí střetu je opravdu vážná, má svědčit několik zpráv z nedávné doby: vyklízení ruské ambasády v Kyjevě, nařízená evakuace americké ambasády či odchod rodin kanadských diplomatů. Bojovou pohotovost zvýšila i armáda ve s Ruskem sousedícím Finsku, které není členem NATO.

Ruský stesk po sovětských dobách

Pro pochopení současného dění není od věci připomenout si některé důležité mezníky zejména z dějin samostatné Ukrajiny. Ukrajina je nezávislou o něco více než 30 let. Svoji nezávislost si odhlasovala v referendu konaném v prosinci 1991, kde se tehdy drtivá většina obyvatel (92,3 %), včetně Rusů, vyslovila pro odtržení od Moskvy.  

V prosinci 1994 Rusko společně s Velkou Británií a USA podepsalo takzvané Budapešťské memorandum. Zúčastněné země v něm garantovaly teritoriální integritu Ukrajiny výměnou za to, že předá Rusku jaderné zbraně, které na svém území zdědila po Sovětském svazu.

I zde se ukázalo, že dohody znamenají pro Rusko jen cár papíru a nelze se na ně vůbec spoléhat. V roce 2014, o dvacet let později, Kreml udělal pravý opak toho, k čemu se zavázal. Ukrajině vojensky obsadil část území – Krym. Kromě toho podporuje vojensky povstalce na východě Ukrajiny, kteří jednostranně vyhlásili Doněckou a Luhanskou lidovou republiku. Rusko tak zabráním Krymu a svojí podporou odtržených oblastí v Donbasu porušilo a porušuje nejen zmíněné memorandum, ale také např. Chartu OSN či Závěrečný akt z Helsinek.

Rusko chce obnovit svou velikost

Tomuto vývoji se ale nemůžeme vůbec divit, když má východní velmoc v čele Vladimira Putina, který prohlásil rozpad Sovětského svazu za „největší geopolitickou katastrofu 20. století“. Za sovětských dob se Moskva mohla pyšnit bezprecedentní mocí a postavením, o které rozpadem sovětského impéria přišla.

Kreml se pokouší získat zpět co nejvíce ze svého dřívějšího vlivu a území a tomuto cíli je přizpůsobená celá současná ruská zahraniční politika. Ruské tažení v Gruzii v roce 2008 a angažmá na Ukrajině v roce 2014 o tom svědčí více než výmluvně. Stejně jako naprosto absurdní požadavky Vladimira Putina, jako je například stažení aliančních sil z Rumunska a Bulharska nebo návrat do situace v roce 1997, tedy před rozšířením o postkomunistické země včetně Česka.

Nyní Rusko přesouvá k hranicím Ukrajiny tolik vojáků, že to stačí na porážku výrazně slabší ukrajinské armády. Ruská propaganda neustále tvrdí, že Ukrajina poškozuje práva ruskojazyčné menšiny. Vcelku přesně vystihl v roce 2008 Václav Havel povahu a chování Ruska v posledních několika staletích: „Já myslím, že po mnoho staletí existuje takový ruský problém, že Rusko přesně neví, kde začíná a kde končí. I když je to největší země světa, má přesto pocit, že je taková trochu malá a že ji ohrožují i nepatrní sousedé, které kolem sebe má.“

Ostrá slova britského poslance

Od dění na ukrajinsko-ruské hranici dělí Česko zhruba 2000 kilometrů, přesto by nás mělo zajímat. Důvodem nejsou pouze otázky ekonomického rázu, jako je zásobování Evropy plynem, který k nám proudí z Ruska přes Ukrajinu. Současná situace na Ukrajině by nám měla být velmi povědomá kvůli jedné události z naší novodobé historie. Ukrajina se už dlouhou dobu nachází v podobné situaci, v jaké bylo kdysi Československo v roce 1938.

Ostatně analogie s dobou před uzavřením Mnichovské dohody už si všimli na více místech, a dokonce i za našimi hranicemi. Například britský poslanec Chris Bryant prohlásil, že „argumenty, které prezident Putin užívá v souvislosti s rusky mluvícími lidmi na Ukrajině jsou přesně ty samé, jako ty, které prosazoval Hitler u sudetských Němců v Československu ve 30. letech 20. století.“

Je Ukrajina ve stejné pozici jako Československo před válkou?

Stačí zaměnit slovo Ukrajina za Československo, Kreml za německou nacistickou vládu, ruský za německý a hned zjistíme, jak pozoruhodně analogická je současná situace na Ukrajině s tou v Československu v roce 1938. Zvláště když vezmeme v úvahu, že Rusko pomáhá radikalizovat ruskou menšinu na ukrajinském území a využívá ji k tomu, aby vznášelo pro Ukrajinu neakceptovatelné požadavky.

Podobným způsobem využívalo nacistické Německo sudetské Němce. Dále také Rusko iniciuje vznik povstaleckých skupin, podporuje je zbraněmi a speciálními operacemi. Podobně využívalo nacistické Německo v pohraničních oblastech v době těsně před Mnichovem polovojenské skupiny s názvem Sudetoněmecký sbor dobrovolníků (Sudetendeutsches Freikorps), známé také jako ordneři.

A po celou dobu vede proti Ukrajině propagandistické útoky v rámci své hybridní války - zejména neustále opakuje že slabší Ukrajina prý ohrožuje svého mnohonásobně silnějšího souseda. Totéž, co dnes tvrdí ruská propaganda o Ukrajině, říkali nacisté o Československu. Šířili zprávy o údajném strašném útlaku, jemuž musí čelit německá menšina. Německá propaganda byla ve své době bohužel velmi účinná a mnoho lidí i v Británii skutečně věřilo zprávám o utlačovaných Němcích.  

Po uzavření Mnichovské dohody pak Německo v roce 1938 za velké podpory sudetských Němců okrájelo území Československa. Podobnou věc udělalo i Rusko v roce 2014 v případě Krymu a také oblasti na východě Ukrajiny. Ty sice nebyly formálně připojené k Rusku a vznikly na nich dva povstalci vytvořené a nikým oficiálně neuznané státy - Doněcká lidová republika a Luhanská lidová republika. Bylo ale jasně prokázáno, že povstalci mají vojenskou podporu ze strany Ruska.

Poučení z minulosti

Historická zkušenost má sloužit pro ponaučení do budoucna a lekce z Mnichova je jasná: "Krutě se může vymstít jakákoli snaha uspokojit požadavky agresora a nechat mu volné pole působnosti kvůli tomu, že se údajně jedná o „roztržku ve vzdálené zemi, o jejichž obyvatelích nevíme nic,“ jak zaznělo v nechvalně známém projevu britského premiéra Neville Chamberlaina. Co následovalo, všichni víme.

Politika appeasementu neznamenala uspokojení požadavků Hitlerovy Třetí říše. Německo bylo naopak povzbuzeno ve své agresivní politice, nerespektovalo ani pomnichovské hranice a zbytek Českých zemí o několik měsíc později obsadilo. Do roka navíc vypukla druhá světová válka v Evropě. V tomto případě je příznačné, že na útoku na Polsko se podílela vojska SSSR, který byl předchůdcem současné Ruské federace.  

Ukrajina v tom není sama

Ukrajina si proto nyní rozhodně zaslouží naši jednoznačnou podporu. Vnímám jako dobrou zprávu, že se jí naše vláda rozhodla darovat 4 000 dělostřeleckých granátů. Už jen kvůli velmi podobné historické zkušenosti by Češi měli být mezi těmi nejhlasitějšími zastánci obrany Ukrajiny proti územním choutkám ze strany Putinova autoritářského Ruska.

Považovat se za českého vlastence a zároveň papouškovat ruskou propagandu, jako to bohužel u nás někteří dělají, je projevem donebevolajícího historického ignorantství, naprosté absence zdravého rozumu a totální pomatenosti.

Přeji hezký den a veselou mysl!