Apatie znamená netečnost a rezignaci. A apatie z politické situace znamená rezignaci na její zlepšení. Není to jen výsada české politiky, že běžný člověk má pocit, že ať udělá cokoli, nebude to mít dopad, protože stejně jsou všichni ti, co je lidé volí stejní a když ne, tak se rychle přizpůsobí. Ovšem jak říkal Seneca: "Žít znamená bojovat!" a "Chtějícího osud vede, nechtějícího vleče". Můžeme se tedy podívat do USA, kde se už velkému množství lidí tuto apatii překonat podařilo - díky Ronu Paulovi. A i když nemusíte souhlasit s jeho politikou, tak to, jaký má na lidi vliv, je opravdu inspirativní - a to aktivizací občanského postoje, bez něhož je naděje na pozitivní změnu ve společnosti minimální.
Bývalá první dáma a současná ministryně zahraničí USA Hillary Clinton: "Ron Paul má nejvíce nadšené dobrovolníky, které jsem kdy v politice viděla".
Spisovatel Thomas Woods: "Nevzdávejte se a neopouštějte svůj občanský postoj i když jej neprosadíte, život je boj o něco většího než jste vy sami a je správné bojovat za to co považujete za správné. Je to nesmírně uspokojující a radost přinášející boj".
Mnoho lidí jej spontálně podporuje nejrůznějšími způsoby, jaké uznávají za nejlepší, jako např. aktivistka Kathryn Delong, která říká: "Ať nemůže být řečeno, že jsme nic neudělali".
A pokud si na Youtube vyhledáte heslo: cured my apathy - vyléčil moji apatii, tak naleznete nejrůznější videa o Ronu Paulovi. Žádný jiný politik zřejmě v lidech tento pocit nevzbudil natož, aby kvůli němu zpracovali video a umístili na Youtube. Mezi prvními nalezenými videi tedy jsou:
Říká se tomu Grassroots energy - síla v kořenech trávy a doufám, že se i v ČR začne šířit napříč politicko-ekonomickými ideologiemi a osvěží tak soutěž politických stran naší republiky. Mnoho lidí má totiž nyní tendence zavrhnout celý tento soutěžní systém a nahradit republiku něčím spásným, ve stylu současných hnutí typu ANO 2011 nebo Pozitivní (r)evoluce. Doporučoval bych proto přečíst článek Ústavní republika nebo vláda lidu?, kde se lze mj. dočíst:
Žádné alternativy - ústavní republiku!
Velice zjednodušeně je anarchie - vláda nikoho; monarchie - vláda jednoho vládce; aristokracie - vláda nejlepších; oligarchie - vláda úzké oddělené skupiny lidí; demokracie - vláda majoritní většiny; plutokracie - vláda bohatých; theokracie - vláda boží; republika - je uskupení rovnoprávných občanů, ve kterém se všichni dohromady účastní vládnoucího procesu podle základního zákona = ústavy republiky;
Podle starověké definice je demokracie proces, při kterém rozhoduje majoritní většina při hlasování. V republice rozhoduje ústava. Republika není demokracie. Demokracie je pouze v republikách užívaný způsob rozhodování.
„Demokratické zřízení“, tvrdil Sokrates, "doplatí na to, že bude chtít vyhovět všem. Chudí budou chtít část majetku bohatých a demokracie jim to dá. Mladí budou chtít práva starých, ženy budou chtít práva mužů, a cizinci budou chtít práva občanů a demokracie jim to dá. Zločinci budou chtít obsadit veřejné funkce a demokracie jim to umožní. A až zločinci demokracii nakonec ovládnou, protože zločinci od přírody tíhnou po pozicích moci, vznikne tyranie horší, než dovede nejhorší monarchie anebo oligarchie.“
Když se to vezme kolem a kolem, mocichtivým zločincům je celkem jedno, jak se dostanou do vlády. V demokracii se tam dostanou demokraticky, v monarchii třeba zabijí krále a všechny jeho syny. Ať tak nebo tak, v každém státě hrozí že se na vysokou úřední funkci dostane zločinec. A právě proto byla vynalezena republika - měl to být systém schopný obrany před zločinci na vysokých úředních funkcích. Základní premisy moderních republik leží v rovnoprávnosti občanů, ve vládě zákona a v rozdělení moci na soudní, zákonodárnou a výkonnou, jenž každá vznikají různě a mají se navzájem kontrolovat. Další podstatnou součástí moderních republik je také teze o veřejné kontrole nad úředníky a o odvolatelnosti úředníků a politiků. Lidstvo zná problémy s úplatky a zneužíváním úřední pravomoci již tisíce a tisíce let, proto byly tyto praktiky ve všech opravdových republikách definovány a pod hrozbou vysokých trestů zakázány.
Zdravá republika musí disponovat skupinou občanů, jíž Sokrates nazýval ochránci. Ochránci jsou občané, kteří aktivně vyšetřují a potírají jakékoliv protiústavní chování ve státě. Na základě dlouhodobých zkušeností se stádním chováním lidí je jasné, že bez dostatečného počtu „ochránců“ je každá republika odsouzena k rychlé smrti. Vlků v rouše beránčím je totiž všude dost. Jinými slovy, pokud republika nedisponuje aktivními, kvalitními a charakterními lidmi, kteří se nebojí osobních soubojů, před mocichtivými zločinci ji nezachrání ani ta nejlepší ústava na světě. Proto první akcí tyranů zpravidla bývá zavírání, mučení a vraždění nepohodlných osob. Tyrani ví, že charakterní lidé jim půjdou po krku. Aby se tyrani k moci nedostali, občané republiky nesmí ostatním občanům republiky – a to prosím včetně státních zaměstnanců – dovolit porušovat práva a povinnosti sepsané v ústavě republiky. Stát je totiž, stejně jako oheň, dobrý sluha ale hrozný pán.
Čtěte na podobné téma:
Podpora Rona Paula - střední třída, armáda, odborníci a celebrity
Porovnání českého a švýcarského politického spektra
Rozdělení politických stran podle % HDP vládních výdajů
