Uplynulo více než 20 let od pádu totalitního režimu a stále se v ČR nemáme tak jako ve Švýcarsku, i když doba potřebná na „dohnání“ západní Evropy byla tehdy odhadována na 15 až 20 let. Současný rozdíl mezi českou a již zmíněnou švýcarskou společností, ale není pouze v míře evropské integrace, kvalitě vydaných zákonů či celkové ekonomické situaci, ale i v občanském přístupu.
Pokud porovnáme počet členů v politických stranách v ČR a Švýcarsku, zjistíme, že v ČR je celkový počet členů politických stran přibližně 168 000 a ve Švýcarsku cca 377 000, tzn. více než dvojnásobný počet. Navíc při zohlednění na počet obyvatel, jež v ČR dosahuje 10,5 milionu a ve Švýcarsku 7,7 milionu obyvatel, tento poměr vzroste až na trojnásobek ve prospěch Švýcarska. Následující grafy ukazují počty členů v politických stranách ve 12ti největších švýcarských a 11ti českých politických stranách (data byla získána z různých zdrojů, které často udávaly mírně rozdílné hodnoty a nemusejí tedy odpovídat přesnému aktuálnímu stavu).
Při porovnání těchto dvou grafů lze v obou případech pozorovat dominantní postavení 4 největších politických stran. V ČR je nejpočetnější stranou KSČM s cca 67 000 členy a ve Švýcarsku FDP (Liberálové) se 130 000 členy. Druhými nejpočetnějšími stranami jsou v obou případech křesťanští demokraté a čtvrtými nejpočetnějšími jsou sociální demokraté. Třetí nejpočetnější stranou v ČR je liberální ODS a ve Švýcarsku euroskeptická SVP, která má podle svého programu nejblíže k českým Svobodným. Zajímavá je ve Švýcarsku existence 4 křesťanských stran a dvou stran Zelených. Pro bližší porovnání byla vytvořena následující tabulka popisující politické spektrum stran ve Švýcarsku s hlavními body programu a jejich blízké strany v ČR.
Pro získání přehledu o současném významu jednotlivých politických stran je vhodné uvést také preference voličů během posledních parlamentních voleb, jež ukazují následující grafy.
Z těchto zjištění, lze konstatovat, že spektrum politických stran v ČR a Švýcarsku nabízí stejné možnosti, kterou cestou se do budoucna vydat a že při posledních volbách získalo parlamentní vliv v obou případech jen 5 stran, které následnými kompromisy rozhodovaly o podobě zákonů a jejich uplatňování. Největším rozdílem na české a švýcarské politické scéně (kromě členství v EU a jiného typu státního zřízení, jehož porovnání nebylo cílem tohoto článku) je tedy počet členů v jednotlivých politických stranách.
Z toho důvodu může být vznesena úvaha, že v poslední době gradující nespokojenost s politickou reprezentací v ČR je také z velké míry způsobena nevýrazným občanským postojem či přístupem obyvatel v ČR a z něho pramenícího nízkého počtu členů v politických stranách, jež má pak obecně za následek, že se mezi republikové politické špičky v jednotlivých politických stranách dostávají osoby s charaktery, vlastnostmi a schopnostmi, jež by v západní Evropě nepřesáhly okresní či krajskou úroveň.
PS: V jistém ohledu tato úvaha odpovídá i známému citátu Josepha de Maistra, že „Každá země má takovou vládu, jakou si zaslouží“ a zajímavou citací potvrzující tuto úvahu je i prohlášení člena ODS uvedená v projektu „České politické strany po deseti letech vývoje“ (2002-2004, projekt GAČR 407/02/0679): ”Samozřejmě existuje jakési minimum počtu členů a bohužel všechny politické strany, kromě Komunistů a možná Lidovců, se pohybují pod tímto minimálním počtem. V tomto státě, aby činnost politické strany byla smysluplná, nebyla postavená na politikaření – přihlas tetičku a přehlasujeme tamtoho se strejčkem a pojedeš tam ty a Frantu nominujeme do toho –, který přestává fungovat, kdyby politická strana našeho formátu měla 50 až 60 tisíc členů; máme 22, 24, čili dvakrát tolik minimálně. Tam potom přestává fungovat to politikaření, tyto zákulisní dohody. A tam teprve začíná souboj názorový nebo soutěž myšlenek předkládaných a ti lidé si vybírají.”
Čtěte na podobné téma:
Vývoj počtu členů politických stran v ČR
