Loutky, divadélka a loutkové hry byly svým způsobem nahrazovány od 50. let 20. století televizory a od 80. let 20. století i počítači a programováním her a aplikací.
Byly vydávány také naučné publikace osobního rozvoje jako Mikropočítačový lexikon (1987) s obálkou a grafickou úpravou od autora posledních "slavných" loutkářských dekorací z roku 1947 Jaroslava Švába (1906 - 1999), Hry s počítačem (1988) s ilustracemi Vladimíra Renčína, Martina si hraje s počítačem (1989) či Počítač přítel člověka (1989) vydané Mladou frontou ve spolupráci se Zenitcentrem.?
Obdobně jako u loutkářství, tak docházelo k počátečnímu přejímání zahraničních vlivů a mezi nejzajímavější "československé klony", tzn. okopírovanou či licencovanou zahraniční elektroniku, hardware a software patřily:
- televize "Space Age designu" Tesla 4156AB "Minitesla" (1975) jako původně jugoslávský "Iskra Minirama" (1973);
- počítač "Didaktik Gama" (1987) výrobního družstva Skalica, jako původně britský "ZX Spectrum" (1982) firmy Sinclair Research Ltd.;
- první celostátní počítačová hra "Město robotů" (1989) vydaná "Zenitcentrum H. Z. ÚV SSM Praha" ke 40. výročí pionýrské organizace Socialistického Svazu Mládeže v říjnu 1989 a s komiksovými ilustracemi Káji Saudka, původně vydaná britským Fantastic Software jako textová adventura "Talking Adventure #2: Forbidden Planet, part II: Forbidden City" (1981);
Zenitcentrum vydalo mj. Počítačové hry I a II (1987) Františka Fuky a v roce 1988 bylo určené jako hospodářské zařízení pro rozvoj vědeckotechnické revoluce v ČSSR dovážející a distribující počítačovou techniku. Nastoupili do něj mj. i Pavel Baudiš a Eduard Kučera, kteří následně také založili družstvo "Alwil Software" (1988), s jejich originálním antivirovým programem AVAST (AntiVirus Advanced SeT), které bylo později přejmenované na "Avast Software s.r.o." a rozvinuli jej do české nadnárodní společnosti, jedné z nejstarších na trhu v roce 2021, jejíž hodnota byla oceněna na více než 8 miliard dolarů a je synonymem úspěchu. Naopak synonymem neúspěchu se stalo Zenitcentrum, které také bývá označováno, za ilustrativní příklad osudu tzv. svazáckého majetku, kdy v roce 1990 činila jeho hodnota přes 60 milionů korun, ale při přebírání státem pro umožnění privatizace, bylo zjištěno nepřehledné účetnictví s podezřením na neoprávněné snižování majetku, na základě něhož dokonce berounský vedoucí střediska Ing. Oldřich Střítecký, který zaštiťoval i vydání Města robotů, spáchal sebevraždu. V roce 1991 pak došlo k likvidaci tohoto podniku.
