V revolučním Egyptě se ztratil Čech s flašinetem

Je skoro pravidlem, že kdykoliv vypukne nějaká protivládní demonstrace či rovnou revoluce mimo hranice našeho státu, Česká republika přikvačí jako ošumtělý veterán s flašinetem s dojemnou písničkou o naší sametové revoluci, kterak se opakuje i v jiných státech a s jinými hrdiny. Ukrajina, Bělorusko, Tunisko a nejnověji třeba Egypt.

Poslední události v Egyptě jsou toho dalším příkladem. O této zemi příliš informací nemáme, v podstatě je to pro nás turistická oblast a v politice jeden z hráčů tzv. blízkovýchodního konfliktu. Jméno egyptského prezidenta Husního Mubaraka známe jako stoupence ekonomické liberalizace a arabsko-izraelského usmíření. Tolik jeho oficiální obraz v českých hlásných troubách, od A do Z ukradený ze CNN a západních agentur. Jak jinak.

Jenže něco se stalo. Egyptská mládež, která už má v zemi pyramid většinu (na rozdíl od evropského domova důchodců) se prostřednictvím sítě Facebook dohodla na společném odporu proti starému prezidentovi Mubarakovi a jeho režimu. Demonstrace přerostly v násilné potyčky s policií, ulicemi jezdí tanky, platí zákaz vycházení a občas někde hoří. Naposledy v centrále vládní strany.

Americká diplomacie ústy Hillary Clintonové dala od Mubaraka rychle ruce pryč. Kupodivu. Egypt je právě díky Mubarakovi jeden z nejbližších spojenců USA na Blízkém východě. V období války v Perském zálivu se přidal na stranu USA a tedy i Kuvajtu.

Prezident Obama v reakci na poslední události neopomněl zmínit dobré vztahy USA s Mubarakem, vzápětí ale dodal, že egyptský prezident podcenil nutnost reforem. Jakých, to už jsme se nedozvěděli.

Clintonová Mubaraka rovnou varovala, aby se zdržel násilí proti demonstrantům, což tak trochu nekorespondovalo s obrázky z Egypta, kde rozvášněný dav mladíků útočil kameny na „ochránce zákona“. Stručně a jasně: USA hodily svého dlouholetého spojence přes palubu, protože přestal být ve svých skoro 83 letech perspektivní.

Ale zpět k českému mediálnímu flašinetáři, jenž nemá na události svůj názor, ale pouze ty válečky s obehranými písničkami. A tak je tedy Mubarak, doposud mírotvorce a spojenec, najednou despota a utlačovatel, jenž třicet let vládl neomezenou mocí. Jeho strana je totalitní, policie prorežimní, televize hlásná trouba… prostě „totáč“ jako řemen! Mubarakův režim = fuj, fuj!

Trapné. Právě na událostech v Egyptě nebo kdekoliv jinde s podobnou kulisou nepokojů chceme vidět to, co jsme před dvaceti lety ve skutečnosti ani neměli. Flašinetář s klikou je asi náš sametový komplex. Zrovna se nám ztratil v egyptské revoluci, o které nic nevíme.