Milion kopanců do Babiše

Českem, respektive jeho hlavním městem se již řadu týdnů šíří pozoruhodná milionovo-chvilková hysterie proti premiérovi a vítězi nedávných eurovoleb Andreji Babišovi.

Zaplněné Václavské náměstí s tribunou umělců (jak jinak) volalo „Demisi! Demisi!“, teď se chystá jakási RETRO demonstrace na pražské Letné, která co do počtu lidí určitě překoná všechna shromáždění po roce 1989. Slovy bezprstého strýce Růžičky z filmu Kolja se opět vzbouří mladí lidé a zdravotní sestry. Funkcionáři ODS a ČSSD se určitě taky připojí! :-)

Je celkem zřejmé, že po 23. červnu Babišova hlava již stačit nebude a zrak milionů chvilkových hrdinů se obrátí proti nenáviděnému důchodci na Hradě. V jednotě je přece síla.

Není nic jednoduššího než se připojit a pomyslně si taky kopnout do Babiše. Důvody bych k tomu určitě našel, jako ostatně každý, když někdy přemýšlí o politicích, zvláště těch našich. Korupce, lži, obracení kabátů, máslo na hlavě, licoměrnost... Komunistický režim bohužel hodně přispěl k „rozkvětu“ negativních vlastností, které se po jeho pádu rozlezly po politickém kolbišti jako chapadla rostoucí chobotnice. 

Když přišel na scénu Andrej Babiš, všichni dobře věděli a museli vědět, kdo přichází. Miliardář, kapitalista par excellence, s ne moc košer minulostí. Znovu opakuji, všichni to věděli. Společně s Jaroslavem Faltýnkem postavil marketingově dobře zvládnuté protikorupční hnutí, a stal se bořitelem politické scény, alespoň co do smyslu letitého divadelního duelu ODS vs. ČSSD. Šéf obřího koncernu Agrofertu se v roce 2014 stal ministrem financí naší země, s vědomím všech občanů i politiků. Někomu se to líbit nemuselo, ale byl to výsledek demokratických voleb. 

Parlamentní systém je u nás již od 90. let nastaven tak, aby se aktivnímu účastníkovi vstup do něj existenčně vyplatil. Ať již formou vysoce nadstandardní výplaty poslance či senátora, nebo spletité sítě odměn v dozorčích radách a jiných orgánech. Profitují z něj samozřejmě i politické strany jako subjekty, čerpající z našich daní mnohamilionové příspěvky. Měli jsme tu a stále máme dlouholeté střádaly typu Bohuslava Sobotky či Marka Bendy, pak samozřejmě i velké ryby, které by kvůli výplatní pásce, byť velmi slušné, do politiky nevstupovaly. Chtějí více a umí v tom chodit. Začíná to ostatně již v komunálu, kde již mají strach cokoliv rozhodnout a podepsat, aby nebyli v podezření, že si z toho něco nahrabali pro sebe.

Ne, kdepak. Problémem není Andrej Babiš. Když říká, že dělá vše podle zákonů České republiky jako ostatní, má vlastně pravdu. Obří kola dotační mašinérie v Evropě roztočila Evropská unie, tedy ta instituce, jejímiž vlajkami milionoví chvilkaři nadšeně mávají. Právě ta s sebou přinesla mnoho korupčních afér a příležitostí k vlastnímu obohacení dotačních aktérů, napříč mnoha státy. Proto ani v tomto případě nevidím sebemenší důvod, proč bych proti údajnému zlu jménem Babiš měl stádovitě stavět „dobro“ jménem Brusel a jeho auditory, jako tak činí, snad z nevědomosti nebo čisté hlouposti, nemálo z účastníků demonstrací.

Andrej Babiš není viníkem naší frustrace a zklamání z uplynulých třiceti let. Ostatně, právě naše nespojenost přispěla k úspěchu jeho naději přinášejícímu „Ano, bude líp“ po vládách ODS a ČSSD se svými aférami a skandály. Mnoho lidí si asi myslí, nevím proč, že výměnou (či alespoň překabátěním) určitých politiků opravdu bude lépe, nejlépe na věčné časy, bez potřeby měnit nešvary a příčiny, které tento druh nenáviděných politiků v naší společnosti plodí.

Nehodlám si (společně s pány Kalouskem, Fialou, Pospíšilem a možná i Hamáčkem) do Babiše kopnout jako mnozí další, kterým při pohledu na datum 23. června v kalendáři rudnou oči a těší se na svou revoluční chvilku slávy. Nechci být pověstnou smějící se bestií, která roky mlčí, občas brblá, toleruje, omlouvá vlastní neschopnost, nevidí a nechce vidět, a pak spontánně zpívá na Letné písničky typu „Jednou budem dál“ s kulturní frontou na její povel. Jestli je něco ve společnosti směšné a tragikomické zároveň, pak právě toto. A bohužel se to stále vrací a opakuje, bez ohledu na hořkou zkušenost.