Na světě je mnoho národů, ale jedno mají společné, skládají se z jednotlivců, kteří mají různé vlastnosti. Každý jednotlivec ve svém životě rozhoduje o tom, které vlastnosti bude využívat a které naopak zcela ignorovat. Je to dáno
jeho zkušenostmi, morálními vlastnostmi, výchovou v rodině a také vzdělaností, moudrostí... Češi vždy museli bojovat o své místo na slunci - staletí byli v područí Rakouska, Německa, Ruska, ale své touhy po svobodě a samostatnosti se nevzdali.
Je až s podivem, kolik moudrých lidí a velikánů se v tomto národě zrodilo. Od hudby, přes vědu, medicínu, sport až po slavné vojevůdce, filozofy a politiky. Někteří tito lidé dosáhli světového věhlasu a uznání odborníků i těch největších mocností. Počínaje Karlem IV., Janem Žižkou, který budil strach a respekt u mnohem silnějších nepřátel, přes Palackého, Masaryka... až po Václava Havla. Právě o Václavu Havlovi se s úctou a obdivem vyjadřovaly špičky různých států, nejenom např. Bill Clinton. Říkali: „Havel svůj národ přesahoval“, „Havel byl přesvědčený, že štěstí a radost obyčejného života stojí výš než prchavý zážitek moci“. Havel byl osvícený vůdce, který chápal, že máme zodpovědnost jeden za druhého, vážil si významu každého jednotlivce a uvědomil si, že vlády jsou tu od toho, aby sloužili lidu a ne naopak.
Po Havlovi přišel Václav Klaus, jehož krédem bylo a dodnes je, že peníze jsou vždy až na prvním místě. Možná je profesorem a umí anglicky, ale svět ničím nezaujal. Snad jen tvrzením, že globální oteplovaní je úplná blbost, což bylo citováno po celém světě a všichni nad tím nevěřícně kroutili hlavou. Havel je považován za člověka pevného charakteru a morálních hodnot a Klausovo bezuzdné prospěchářství, hamižnost a pozornost upřenou směrem na sebe a ne k okolnímu světu, to nikoho neokouzlilo.
A náš třetí polistopadový prezident Miloš Zeman je ostuda celého našeho národa. Celý svět nechápavě kroutí hlavou nad tím, koho si Češi, jindy chytří a moudří, vybrali za hlavu státu. Sám neznám nikoho ze svého okolí, kdo by schvaloval kroky a chování Miloše Zemana, jen se za něho stydí.
Je pro mne opravdu záhadou, proč v tomto národě, který je kolébkou moudrých a vzdělaných lidí už staletí, dopustíme bezprávné jednání nemocného Zemana a proruských lidí kolem něho. Chápu, že tu probíhá předvolební mocenský boj o posty –koryta- o různé výhody politiků, ale je tu minimálně mlčící polovina našeho národa, která Zemana nevolila a Babiše a těch ostatních ve vládě, už mají plné zuby. Ne že bych si dělal iluze o poctivosti a moudrosti opozičních politiků, ale je tu jistá naděje změny, kterou bychom měli využít.
A je tu propastný rozdíl: Václav Havel sloužil naší zemi a lidu, pro ostatní u moci je místo nahoře možností jak zbohatnout na úkor ostatních. Lidé v listopadu 89 možná i nevědomky byli věrni Havlově myšlence, že má smysl být aktivní a usilovat o změnu, i když se to může jevit zbytečné nebo marné. (viz Moc bezmocných-Václav Havel)
Známá americká politička s Českými kořeny Madeleine Albright byla udivena a překvapena vztahem Česka k Havlově osobě, i ke své vlastní nedávné historii a lituje, že „lidé v České republice nevidí, jak úžasný člověk to byl, jakými životními zkušenostmi prošel a co všechno se naučil o etice velení“. Já osobně nesdílím její názor, že lidé v České republice nevědí, jaký byl Havel člověk. Myslím, že při jeho pohřbu bylo jasně vidět, jak si ho vážili světoví lídři i lidé vlastního národa.
Klaus i Zeman jsou propagátoři Ruska, systému, kde nic není pravda a vše je možné. Diktátorské režimy jako v Rusku nebo v Bělorusku nestojí jen na jedné osobě, bez podpory a z toho vyplývajících výhod mnoha lidí na různých stupních moci, by diktátoři jako Putin, Hitler či Lukašenko nic nezmohli.
Diktatury umocňují lidské slabosti, které v demokraciích naopak vyvažuje síla spoluobčanů. Havel byl člověk, který se zajímal o názory jiných lidí a choval k nim respekt. Respekt, slušnost a skromnost, kterou nám ukázal Václav Havel, by měla být normou všech lidí obzvlášť politiků, jejichž práce by měla být službou svému národu. Ale být slušný člověk, i když právě nikdo nekouká, vyžaduje pevný charakter, moudrost a skromnost, což naprosté většině našich politiků chybí.
Lidé s řádnými vlastnostmi se do politiky moc nehrnou, ale jsou tu a není jich málo. Jde nyní o nás občany, abychom je rozpoznali, volili už v podzimních volbách a nemuseli se další volební období trápit tím, jaké potentáty jsme zase zvolili.
A nenechme se mýlit, že ti, kteří v minulosti vše podělali, nebudou mít tu drzost zase se cpát do čela naší země a jiných významných míst. Stačí jen přemýšlet, pamatovat si a nedělat ty samé chyby.
