Pozítří se otevřou volební místnosti. Z volby vyjde první president zvolený přímo občany. Opravdu? Celá volba presidenta je provázena řadou okolností, nad kterými radno se alespoň zamyslet.
Volební účast v prvním kole byla poměrně značná: z 8 387 706 oprávněných voličů volilo plných 5 142 503 voličů, což je celých 61,31 %. Potud prima. (Také bychom měli uvažovat 3 245 203 oprávněných voličů, kteří první kolo voleb ignorovali, a nějakých 1 612 000 občanů, kteří volební právo ještě/už nemají. To je dohromady cca 4 857 497 občanů země.)
V druhém kole voleb bude volební účast velmi pravděpodobně o dosti nižší; odhadl bych ji tak na 40 – 45 %. Důvody jsou zhruba dva:
- značná část voličů odjíždí v pátek do hor (prázdniny, zimní dovolené) – i když zájem o voličské průkazy není malý, nemyslím, že odvolí všichni
- volba presidenta se v podstatě zvrhla v určitý vyhrocený plebiscit, zda má na hradě sedět zastánce pravice (sic!), nebo levice, či snad možno říci reprezentant „pravdoláskařů“, nebo řekněme „zlojedů“.
Nespoléhal bych příliš na doporučení kandidátů, kteří v prvém kole odpadli, pro kolo druhé. Podle (nereprezentativních) anket, které jsem si učinil, se zdá, že ti voliči kteří nevolili v prvním kole Zemana (24,21 % — 1 245 848 hlasů) či Schwarzenberga (23,40 % — 1 204 195 hlasů) si nemají příliš z koho vybrat a na druhé kolo spíše rezignují.
Sestrojil jsem si jakýsi matematický model, z kterého mi vyšel jak velmi pravděpodobný vítěz druhého kola prezidentské volby (výsledek předem nezveřejním), tak i pravděpodobný počet získaných hlasů. Bez nějakých větších chyb můžeme tvrdit, že president bude zvolen jen těsnou většinou cca 1,9 mio. hlasů, což, řekněme si otevřeně, opravdu není mnoho.
Otázku můžeme v zásadě uzavřít tak, že příští president bude zvolen hlasy cca 18 % všech obyvatel ČR (resp. 22,7 % oprávněných voličů). To nebude příliš silný mandát. Zbylým 4,5 mio. bude buď lhostejné kdo na Hradě sedí, nebo tam bude sedět někdo, koho si více nebo méně výslovně nepřáli.
Ještě než k druhému kolu dojde, předem bych rád varoval všechny, kteří zvažují svoji volbu podle zveřejněných průzkumů veřejného mínění. Podle odhadů zveřejněných před prvním kolem lze tvrdit, že se tyto agentury v odhadech převážně fatálně mýlily, anebo – což je horší varianta, že prognózy byly jaksi „účelově ohnuty“.
- Agentura STEM – v absolutních číslech chybou 35,7 %! Zcela viditelně byl nadhodnocen J. Fischer na úkor prakticky všech ostatních. Snad nejméně poškodila J. Dienstbiera a zcela hrubě podhodnotila K. Schwarzenberga (-17,3 %). Tento průzkum páchl účelovostí, nebo přímo zadáním.
- Agentura Median – absolutní chyba: 33,9 %. Významné nadhodnocení J. Fischera.
- Agentura CVVM – absolutní chyba: 30,3 %. Opět významné nadhodnocení J. Fischera.
Relativně malou chybu vykázaly agentury PPF Factum a zcela nejmenší agentura SANEP.
Tyto „podivné“ průzkumy se použily ještě jednou a to v televizních duelech – televize si pozvala „pravděpodobné“ vítěze prvního kola – Fischera a Zemana.
Jedna z věcí, která mě zaráží nejvíce je to, že většina občanů se dlouhodobě vyjadřuje o poslancích, ministrech i politicích s hlubokým despektem a pak si – pro mě nepochopitelně – volí do role presidenta jednoho (dva, tři) z typických reprezentantů této „dinosauří“ éry.
Četl jsem snad všechny dostupné materiály, která se těchto voleb týkaly a mám silné pochybnosti přinejmenším v těchto bodech:
→ Ministerstvo vnitra chybně použilo zákon a postupovalo nesprávně při ověřování podpisů na petičních listinách, pokud vůbec nedošlo k manipulaci s petičními listinami (v praxi vlastně nebyly dodnes ověřeny en bloc) [Zák. 85/1990 Sb.]. A i kdyby matematicky postupovalo správně, pak kontrolovalo pouze párování jméno/bydliště, což vůbec nemuselo odpovídat pravdě, protože uvedení trvalého bydliště na petičních arších bylo uloženo až k 1. 10. 2012.
→ Vzhledem k tomu, že zákon č. 71/2012 Sb., který vstoupil v platnost 8. 2. 2012, ale s právní účinností až k 1. 10. 2012 spadal svým obdobím vacatio legis do období, kdy už probíhal sběr podpisů, tudíž jen část podpisů podléhala tomuto zákonu. Podobně prováděcí zákon č. 275/2012 Sb. z 18. 7. 2012 s účinností od 1. 10. 2012 resp. některých částech až k 8. 3. 2013 signalizuje, že celý přechod k jinému způsobu volby presidenta byl od počátku pojímán velmi podivně, jakoby se snad předpokládalo, že nakonec se stejně nepoužije vůbec a v nouzi bude volba svěřena alespoň ještě jednou do rukou poslanců. (Náznaky tady byly.)
→ Vzpomeňme v této souvislosti výslovnou nechuť zákonodárců (zejm. ODS) zbavit se práva volby presidenta. Jak pro ně byla důležitá dokumentuje nechutné podkuřování komunistům při poslední volbě V. K., či kuloárové machinace, kupčení a zastrašování poslanců.
(Vzhledem k evidentně nezvládnuté kontrole podpisů pod kandidátkami už poslanci zvažují, jak pro příště autenticitu petentů ověřovat. Už zazněly návrhy na povinnost zhotovení kopie občanského průkazu, což musí nutně narazit na zákon o ochraně osobních dat (už za loňského sběru podpisů se řada petentů právem obávala na ulici vyplňovat veřejnou listinu). Jiný nápad z poslanecké dílny by ukládal prokázat totožnost na nějakém úředním místě, třeba na Czech Point. Osobně si myslím, že je to nejkratší cesta, jak přímou volbu maximu občanů znepříjemnit a znechutit. Kdyby si poslanci nevěděli rady, doporučil bych jim místo iniciační petice přijmout institut nevratné předvolební kauce kandidáta. Nikterak vysoké, 20 – 30 tisíc korun.)
→ Kdyby úplně vše ostatní bylo v pořádku, mimořádnou pochybnost ve mně budí fakt, že po výroku Správního soudu se jaksi rovnou přestalo počítat s účastí vyloučených dvou kandidátů, ačkoliv byla ještě podána stížnost k soudu Ústavnímu a čekalo se na jeho verdikt. (Byl snad předem znám???)
→ Minimálně pozoruhodné je, že po výroku NSS se ihned začaly tisknout volební lístky s „vylosovanými“ čísly kandidátů 1 – 9. Vyloučení kandidáti už toto číslo vůbec neobdrželi, ani se nemohli účastnit debat.
→ Nemohu se ubránit pocitu, že výrok Nejvyššího správního soudu byl více politický, než právní. Ostatně ani následný výrok Ústavního soudu, který odmítl odklad voleb (stížnost T. Okamury aj.) z důvodu snahy o šetření finančních prostředků kandidátů se mi vůbec nelíbí.
Ať o celých volbách uvažuji jakkoliv, zdá se mi, že ve hře je daleko více hráčů, než jen vůle voličů. Celkový dojem mám takový, že volba nese mnoho rysů účelové manipulace, daleko více, než se mi chce líbit.
A ačkoliv tyto volby stály stát více než 0,6 mld. Kč, začínám mít pocit, že šlo v podstatě o peníze vyhozené. Lid sice bude mít pocit, že si presidenta zvolil přímou volbou, ale příliš to celé připomíná jeden prastarý vtip o kovbojích: „Vezmi si kterého koně chceš (když to bude támhleten ryzák)“.
Anglický filosof Occama definoval svoji poučku vycházející z principu logické úspornosti, tzv. Occamovu břitvu: „Nejjednodušší řešení bývá obvykle správné“.
A tak, aniž bych T. Okamuru chtěl volit, mám pocit, že byl příliš „nebezpečný“ a bylo nutno jej „odejít“ předem, protože mohl někomu zkřížit jeho plány.
Je ale vyloučené, že se svou stížností ve Štrasburku uspěje a volby budou minimálně silně zpochybněny, či zneplatněny? Kdoví? Soudím, že Okamura měl mít právo čestně prohrát. Měl bych o hodně lepší pocit.
Takto se mi zdá, že hlavními hráči (a vítězi) jsou různí Chrenkové, Bakalové, Šloufové, Zbytkové, Tykačové, Kellnerové, Komárkové a jim podobní.
Celkově soudím, že demokracie opravdová dostala (nejen) tentokrát docela pěkně na frak.
