Paní (slečna?) Boudová předestřela na blogu studii, zdali nemají pánové také čůrat vsedě, jako to musí dělat dámy – pokud si ovšem nekoupí papírový kornoutek a „emancipovaně“ nestojí také u mušlí.
Byť je vyměšování věc velmi soukromá a choulostivá – jakkoliv je přirozená, vybavilo mi to postřeh:
Když jsem byl malý, doma jsme o takové věci nikdy nijak zvlášť nemluvili (pokud někdo nespotřebovával nadnormativní množství nedostatkového skládaného papírového šmirglu).
Jo vy už nevíte, vo co gou? Tak to milí lidičkové bylo tak, že byly časy, kdy heboučký toaletní papír nebyl neodmyslitelnou samozřejmostí každé domácnosti, ale existoval jen šmirgl v roličce, nebo šmirgl skládaný. To byl balíček 200 lístků papíru rozměrem podobný čtyř-občance. Z jedné strany hladký, jako úhoř a z druhé drsně nebezpečný. A protože ani ten nebyl v obchodech k dostání vždy, někdy jej suplovalo Rudé Právo, rozřezané na osmerky a několikrát zmačkané a znovu narovnané. Nakonec účelu posloužilo. Ale Ústřední výbor KSČ se tímto problémem s vážnou tváří donekonečna zaobíral. Stejně nevyřešili nic.
Ale o tom jsem vlastně nechtěl…
Chtěl jsem o tom čůrání. Doma jsme měli společnou toaletu pro pět lidí a střídali jsme se podle potřeby. Bez větších incidentů.
Po několika letech jsem se stal šenkýřem ve vesnické hospodě. Tamější pánská toaleta se skládala z jediného asfaltovaného žlábku, a ti chlapi tam bez problému stáli jeden vedle druhého, svorně močili a pokračovali v hovoru, který se odehrával před tím u stolu. Ani se nepodívali, jestli ho má někdo malého, nebo velkého, protože to bylo stejně nepodstatné, jako personální změny v ÚV KSČ. Připomínalo to Zvonokosský veřejný záchodek.
Ale doba utekla.
Dnes – a sleduji to – chlapi nechtějí čůrat společně s jinými. Ačkoliv je v té místnosti osm, či deset mušlí (jak to Evropská unie pitomě předepisuje podle počtu židlí v lokále), nově příchozí jde na tu nejvzdálenější od té právě používané, nebo jde rovnou do kabinky – možná proto, aby mohl čůrat vsedě.
Chlapi se v nepřirozené době také chovají nepřirozeně.
