Nezávazné povídání o češtině (XXVII)

Tak v tomto dílu se podíváme ještě na několik slůvek, která nám v v jazyce působí potíže. Jedno je ryze české, dvě jsou přejatá, ale zápasíme s nimi.

 Výjimky, standardy a data

Chtěl bych se dotknout fenoménu Internetu. Někteří se i zde snaží jazyk kultivovat, někteří prostě píší, jak jim zobák narost, jakoby ani nenavštěvovali ZDŠ. A někteří se snaží, ale občas se prostě chybička vloudí. Jako Ivánek, co babušce Jagušce chaloupku čelem k lesu obrátil.

A není to jedno?

Nevím, ale myslím si, že není. Je to naše mateřština a měli bychom ji tak vnímat. A jestliže někdo hovoří, nebo píše jako honák krav, asi by se měl zamyslet nad svým vlastenectvím, jazyku a úctě k předkům. Ale moralizovat nechci. Každý píše, jak umí.

Problém nastává (i v tištěných periodicích), když počet chyb začne vadit v čitelnosti textu. Pak se čtenář k tomu upne a už meritum sdělení není schopen vnímat. Upne se na ty chyby.

Ale vlastně jsem se chtěl dotknout jiného problému. V těch webových prezentacích často vidíme skutečné jazykové „zhůvěřilosti“. Kodér svoji práci odvede dobře, programátor se též zhostí úkolu zodpovědně, ale zadavatel dodá texty v tak šílené nekvalitě, že zabije práci obou, už tak těžce zkoušených chlapců.

Namítnete: vždyť dostali zaplaceno, tak co se starají. Jenže je to jinak. Oni vypiplali nějaké děťátko a pak jim zadavatel z něj udělá jakéhosi mrzáčka jen proto, že dodá obsahové texty plné chyb a ještě je „cimprlich“ na nějaké opravy.

Klienti tak dokážou často zabít bídnou češtinou i tu nejlepší snahu kodéra, designéra i programátora. A věřte, že vím, co říkám.

Podívejme se, kde lze shledat nejvíce chyb.

Výjimka

Ale abych jen nementoroval. Podívejte se kolik autorů je schopno napsat „vyjímka“. Jako něco z jímky ven? Správně je „výjimka“. Slovní základ je, pravda, sloveso vyjímat. Ale mohli bychom si pamatovat, že slovotvorba je podobná se slovesem vyčítat. A nikoho nenapadne napsat „vyčítka“. Platné tvary jsou: „výčitka“ a „výjimka“. Howgh.

Ale když se podíváme do statistiky Google, nestačíme žasnout. Počet hledaných výskytů slov je takovýto:

• vyjímkou – 19 900 nalezených výskytů
• vyjímky – 13 000 výskytů
• vyjímka – 4 790 výskytů

(Google.com statistics)

Standard, standard, standard!

Kromě interpunkce snad nejhojnější chyba na webech. Za všech okolností vždy: standard, standardní, standardně, standardizace apod.! S „té“ se může jednat maximálně o standartu, tedy o menší, vyztužený praporec, zástavu.

Takže navždy: „Ochota je naším stan­dar­dem.“ Naproti tomu: „Vykupujeme vlajky, prapory a standarty.“

Data, alba

Jéžišmarjá! Nikdy žádné datumy, ani al­bu­my! Po odsunutí koncovky se skloňují podle vzoru město! (Výjimka je však v 1. a 4. pádě j. č.)

Skloňujeme tedy takto:

Číslo jednotné

1. p. datum (album)
2. p. data (alba)
3. p. datu (albu)
4. p. datum (album)
5. p. -
6. p. datu (albu)
7. p. datem (albem)

Číslo množné

1. p. data (alba)
2. p. dat (alb)
3. p. datům (albům)
4. p. data (alba)
5. p. -
6. p. datech (albech)
7. p. daty (alby)

Někdy vzniká problém odlišit data a data. Tedy data, jakožto soubor informací a data ve smyslu kalendářním. A odpověď je nabíledni. Data jsou data obecná a kalendářní data jsou daty kalendářními.

Přidáno 15/7 11:00 v reakci na komentář pana Ponkráce: Ústav pro jazyk český připouští pro specifická použití přeřazení výrazu datum do rodu mužského neživotného (vz. hrad), ale jazykově to správné není. Jde jen o snahu zhuštěnou formou od sebe oddělit ty dva významy: „datumy v datech.“ A přitom stačí říci: „kalendářní data v datech“ a je to jazykově čisté.

Tak jsem ulevil svému srdíčku. Příště autentizace. Další slovo, které se používá v chybných tvarech.