Chléb je bezesporu základní potravinou. Je smutnou skutečností, že to co si dnes domů kupujeme má s tradičním chlebem pramálo společného. Za posledních 20 let došlo k drastickému snížení kvality chleba a pečiva obecně.
Kdysi dávno se říkávalo, že chléb je Boží dar.
Prababička vyprávěla, že si chléb doma zadělávali sami ze své mouky. Vykynuté chleby odvezli v ošatkách k pekaři, který jim je za velmi mírný peníz upekl. Upečené pecny uskladnili v komoře na k tomu určené polici odkud se podle potřeby odebíraly. Chléb se zadělával tak jednou za 10 – 14 dní až se zásoba spotřebovala. Po celou tu dobu byl chléb dobrý a voňavý. Jen v době zrání švestek se trvanlivost snižovala vinou plísní.
Během svého života jsem už chléb musel kupovat hotový, ale popravdě: pokud jsem jej uchovával v kredenci zabalený do pláténka, vydržel dobrý i týden. Pak už byl poněkud tvrdý, ale topinky z něj byly stále výtečné. A dlužno říct, že starý chléb jsem nikdy nevyhazoval. Pokud nebyla na topinky chuť, dal se usušit. Šlo jej dát králíkům, prasátku, slepicím, či jinak zužitkovat.
Dnes lidé uchovávají koupený chléb převážně v igelitových sáčcích, nezřídka v ledničkách, či dokonce v mrazácích. Ono skoro nic jiného nezbývá. Bez těchto opatření je chléb již druhý den prakticky nepoživatelný, plesnivý, nebo přinejmenším není moc dobrý. Co je na vině?
A dnes?
Většina současných pekáren přešla z tradiční receptury (žitná mouka [někdy ve směsi s pšeničnou] kvásek, voda, sůl, kmín) na jiné postupy: směsi podřadných mouk s přísadami enzymů, Éček a dokonce i rozemletého starého pečiva (až 10 %). Nebo dokonce z hotových směsí s umrtvenými průmyslovými kvasy dodávaných třetími stranami.
Takovýto „chléb“ má vinou cizorodých příměsí a špatných vstupních surovin nesprávnou chuť i barvu, která se ještě dále „upravuje“ dalšími přísadami (kyselina citrónová, barviva, enzymy).
Z energetických důvodů je dnes většinou chléb také nedopečený. Měkký chléb není jen znakem jeho čerstvosti, ale většinou právě jeho nedopečenosti. Dobře upečený chléb má naopak kůrku tuhou a až pod ní je měkká střída.
Pokud platily před dvaceti lety oborové (potravinářské) normy, ty jednoznačně stanovovaly, že chléb musí být poživatelný nejméně čtyři dny po upečení. Tyto ON již dnes neplatí a „životnost“ chleba je dnes měřena spíše jednotkami hodin.
Dalšími Batmany v příběhu chleba jsou i různé supermarkety, které nutí pekárny k co nejnižším cenám a tím i k velmi „nevšednímu“ počínání a i k velmi „nevšedním“ výstupům.
Poměrně obsáhlý článek na toto téma otiskl před nějakým časem zpravodajský server iHned.
Řada lidí si dnes raději peče chléb sama v domácích pekárničkách (i když ani to není vždy ideální, protože mouky v obchodech také často nestojí za nic a žitnou mouku abyste pohledali), ale alespoň trochu vědí, z čeho si chléb svůj vezdejší uhnětli.
Pár dobrých rad
- Plesnivý chléb nikdy nejezte i kdybyste jej okrájeli. Spóry plísní jsou zarostlé velmi hluboko ve struktuře – daleko od vnějšího projevu plísně.
- Nepodporujte pekárny, které jen ničí mouku. Zejména velmi laciný chléb je prvním signálem, že nestojí vůbec za nic.
- Trvejte na tom, že za své těžce vydělané peníze požadujete kvalitní potraviny.
- Nenechte si nic líbit. Braňte se, protestujte, stěžujte si, reklamujte. Nejste přece ovčani!!!
- Nenechte se odradit různými „vohnouty“, kteří Vás označí: „za iniciativní blbce“.
Proto opakuji jako v posledním článku: řada Čechů má sebevražedné sklony. Možná rychlejší by bylo namíchat si roztok otrušíku.
