Přečetl jsem všechny dostupné články a reakce k dalšímu ostudnému selhání pana presidenta Miloše Zemana, nejen na portálu iDnes, ale v řadě jiných tuzemských médií, i v médiích zahraničních.
Skupiny vyjadřující se (nejen k jeho udílení státních vyznamenání, která nejsou jeho), ale hlavně ke skandálnímu obsahu jeho posledního Hovoru z Lán, nebo k vyjádřením v Číně, se dělí na dva tábory.
Prvním táborem jsou jeho skalní zastánci, kterým nevadí, že pan president hovoří jako poslední dlaždič (všichni slušní dlaždiči mi jistě prominou). Charakterizoval bych je (mj.) jako jakési vyznavače kultu osobnosti.
Tento tábor je složen z osob, kterým je to ponejvíce úplně jedno a domnívají se, že když osoba presidenta hovoří i ve veřejném médiu jejich jazykem, je to ten pravý „lidový“ president. Nevadí jim, že pan president chodí do práce opilý, pronáší svoje bonmoty, které postupem času nejen ztratily na vtipnosti, ale vytváří jen žertíky na úrovni dávného pořadu pana Šimka a paní Bubílkové. Ty byly tehdy jakousi dosti pokleslou formou politické satiry, ale alespoň byly presentovány jako jakási satira a rozhodně, ani pan Šimek, ani paní Bubílková, nebyli představiteli státu.
K nim se přiskupuje druhá parta nadšených přitleskávačů, kteří mají hlavně radost, že to zase někomu pěkně nandal. A je jim jedno jak.
Na druhé straně stojí nemalá skupina těch, kteří se stále větším znechucením sledují bulvarizaci české politiky a nejhrubší pokleslost české politické scény.
V tomto nejde jen o politický výstup vrcholného představitele našeho státu, jehož postava má jistým způsobem ukazovat vzory chování a jednání. Jde o to, že tyto výstupy pana presidenta mohly sledovat děti i lidé prostších myslí a logicky se budou domnívat, že toto je správné, a takto se mají chovat.
Jestliže dosud pokládám za nejodpornější postavu našich dějin presidenta Klementa Gottwalda, ani on se (a poměry ze kterých vzešel, by ho k tomu poněkud opravňovaly), se nechoval a nevyjadřoval, jako současný pan president. Ještě jako poslanec proslul několika velmi rasantními výroky, ale ani tehdy se nechoval jako vyložený hulvát.
Pan president rád hovoří o novinářích jako o pokleslé žumpě, ale jaksi nedohlédá, že se chová jako verbální žumpa sám a ukazuje lidu, že on může, protože je pomazaný přímou volbou.
Strašně nerad, pane presidente, musím konstatovat, že žádný způsob volby Vás neopravňuje vyjadřovat se tak, jak jste již (žel) uvykl, a ani z naší republiky si svévolně dělat stát, který je hlavně proslulý tím, že se jeho vrcholný ústavní činitel vyjadřuje jako pasák dobytka.
A protože si z toho viditelně nic neděláte, rád bych, aby se Nevyšší zákonodárný sbor začal Vašimi excesy zabývat a urychleně připravil takovou novelizaci zákona o přímé volbě presidenta republiky, která nejenže rekodifikuje principy přímé volby, která Vás do nejvyššího úřadu umožnila vsadit, ale hlavně také stanoví, jakými postupy lze Vás a Vaše následníky z tohoto úřadu sesadit. A to velmi rychle.
Pane presidente, na Vám svěřený úřad mravně nestačíte. Byl jste zvolen tragickým omylem. Prosím, abyste si to sám uvědomil a sám ve zbytku důstojnosti tohoto úřadu, i své, odstoupil.
Prosím Vás o to, pane presidente, svým jménem, i jménem těch, kterým jste v posledních týdnech jedinečně ukázal, že jste ztratil veškerou soudnost a že nejste dobrým presidentem
Petr Závladský
