- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Obrázek 1Džus Pomka
Tenkrát se ani příliš mnoho džusů (podržím se počeštěného tvaru slova) nevyrábělo. Svého času si vzpomínám na ovocné protlaky Ovona ve skleněné lahvi s korunkovým uzávěrem. Maminka mi referuje, že nám jako dětem prý nechutnaly. Nadto mám pocit, že to bylo takové divné, husté a zřejmě i dost drahé. Džusy Pomka v plechovkách si nepamatuji, spíše se mi připomněly jiné pomerančové džusy v plechovkách; trochu se mi vybavuje, že papírový obal byl černý s fotografií pomeranče. Zřejmě jich bylo i víc. Moc jsem je nevyhledával. S jedinou výjimkou a to byly jakési koncentráty v malých plechovkách, které se musely ředit 1:5 vodou. Ty byly tuze dobré.
Obrázek 2Jogurty
Druhý obrázek ukazuje dosti obyčejné joguty tak z osmdesátých let, odhadem. Vlastně obyčejné byly tehdy, z dnešního hlediska byly velmi dobré v tom smyslu, že si nehrály na něco, čím nebyly, jak tomu bohužel dnes v mnoha případech je. Mám na mysli, že když tam stálo napsáno, že to je jogurt, byl to jogurt s živými kulturami, bylo-li napsáno, že je smetanový, byl smetanový a drobná lež spočívala jen v tom, že nápis „ovocný“ znamenal: s marmeládou. Dnes sice ovocný podíl jogurty skutečně obsahují, zato živé kultury jsou jen v některých a řada jich obsahuje lví podíl škrobu. Samozřejmě z cenových důvodů. Nejraději jsem však měl o hodně starší výrobek — jogurt ve vratné, zálohované sklenici podobné mléčné, jen nižší, s širším hrdlem, uzavřené papírovým, voskovaným víčkem. Na dně bývala ta nejsprostší „řepná“ marmeláda. Ty jsem měl rád moc. Jo — a když jste je nechali stát do rána, bylo na nich na dva prsty smetany.
Obrázek 3Sunary
Na fotografii jsou umělé náhražky mateřského mléka vyráběné podle stylu obalů někdy v pozdnějších šedesátých letech. Kvalitu příliš posuzovat, respektive srovnávat s dnešními nemohu. Nepochybně však byly ty tehdejší masivně dotované. Pokud se podíváme jen na Sunar, stojí na něm cena Kčs 10,60 za 1 kg. Dnešní stojí přes 200 Kč za 0,8 kg. Je ale pravdou, že byly pouze na odběrní poukázky. Maminky dostaly v poradně lísteček na odběr určitého počtu kusů a při placení se z poukázky odstřihávaly příslušné počty čtverečků. Obyčejné sušené mléko totiž samozřejmě stálo o dosti více. Z fotografie poznávám ještě dětskou kaši Sunarku, takovou nahnědlou. Z kuchyně zase slyším máminu nápovědu: „…jé, tu jsem dostávala ještě jako dítě já! Vyráběla ji tenkrát, počkej to bylo tak ve dvaačtyřicátým, firma Nestlé. Moje máma se mě vždycky ptala, jestli chci ‚lízavou‘ kaši, nebo vobyčejnou.“ No, po válce ji firma Nestlé asi vyráběla dále, jen u nás už byly věci nějak jinak…
Obrázek 4Tatranky pravé
Obrázek čtvrtý zachycuje ještě poctivou, klasickou, křehkou Tatranku. Kromě ní byly ještě Horalky se zeleným potiskem. Cena se pohybovala myslím kolem Kčs 1,20. Možná si všimnete, jak je ta oplatka na obrázku silná a veliká. Nemohu si pomoci, ale ty dnešní Tatranky už nechutnají tak, jako tenkrát, ale hlavně jsou o hodně tenčí, menší a lehčí. A dražší. Nekřičte na mě, já vím, že vyděláváme o hodně více.
V té souvislosti se mi ještě vybavily oplatky bez náplně. Byly v takovém – snad zelenožlutém – obalu. A byly v nich jen ty čisté oplatky, lehounce slané a takové chrumkavé. Stálo to pár halířů. Jo, a pak samozřejmě nezapomenutelné Vafle. Jen dva plátky s nějakou bílou náplní. Často jsme je opékali na ohýnku. Nejprve se rozšklebily jako špekáček, pak náplň začala tát, bublat a karamelizovat. No, slova to neumí popsat. Z nedočkavosti jsem si většinou děsně spálil pusu.
Obrázek 5Tvarohy
O tvarozích jsem snad ani nemínil něco psát. Jen to, že jsem je asi chybně jako dítě přehlížel. Byly tak nějak samozřejmostí. Mléko doma čas od času zkyslo. Zahřálo se a udělal se tvaroh. Nebo se tvaroh nechal uzrát na syreček. Povšimněte si ceny: 1,60 a 2,- a 3,-. Dnes stojí kolem Kč 16,-. Musely být také dotované. Ale jsem přesvědčen, že ty dnešní nejsou dobré. Dělali jsme nedávno tvaroh z domácího mléka a nejde to srovnat.
Obrázek 6Sirupy
Zcela podvědomě jsem samozřejmě napsal „Syrupy“. Stejně, jako podvědomě píšu president, televise a řadu dalších slov. Prostě postaru. Říkal jsem si nedávno, když jsem náhodou slyšel současná vybraná slova, kolik se toho tenkrát učilo jinak. Syrob byl kdysi vyjmenovaným slovem. A ženské vzory tenkrát byly: žena, nůše, píseň, kost. Dnes je místo nůše růže. Děti už nevědí, co to nůše je.
K těm syirupům není mnoho co psát. Bývaly cukrové, obarvené a uměle dochucené a navoněné asi vždycky. Ovocit snad prý měl mít nějaký ovocný podíl, ale nevěřím tomu příliš. Ale nesporně se nepilo tolik hotových limonád. To byl spíše svátek, dát si malinovku, nebo citrónovku z obchodu. O Colách ani nemluvě. Když vlezete to hospody, číšník na vás vychrlí obligátní vodopád: „KolaFantaFrantaSprajt“, výjimečně mají Kofolu. A pak hromadu dvoudecových skleniček všeho možného po třeceti korunách. Ale ono pivo vlastně bylo vždycky nejlevnější.
Obrázek 7Dětský zásyp
Na ten dětský pudr jsem narazil nechtěně a jen mě překvapilo, že je dětský a obsahuje přitom Septonex. Nějak jsem měl zafixováno, že Septonex je docela dryák. Tento pudr je asi nějaký mladší. Já si vzpmínám spíše na dětský pudr a olejíček Aviril. Myslím, že to byla celá kosmetika pro děti.
Obrázek 8Zubní pasta a šampón
Na osmé fotografii to není dobře patrné, ale jedná se o dětskou zubní pastu a šampón. Já si spíše vybavuji zubní pastu Perličku v tmavočervené tubě. Dnešní obal Perličky už je jiný, pokud se ještě dělá. Naši používali Fluoru, Odol a Dento Luxus. A na protézu měla babička Stoma prášek a ještě jeden, co už nevíme jméno, ale prý po něm bývalo „lepší v hubě“. A na vlasy obyčejný Březový šampón v zelené kulaté tubě, co vypadala jako buřt. Když si uvědomím kolik se jen zubních past vyrábí, trochu na mne jsou mrákoty. I z těch cen. Padesát korun za zubní pastu se mi zdá nějak nepřiměřeně mnoho. To by v ní snad muselo být zlato. A že by se po těch nových lidem zuby kazily méně si nějak nemyslím.
Obrázek 9Thermosa
Vidíte, i tohle slovo jsem napsal postaru. Dnes říkáme termoska. Mívali jsme jich celou řadu, ale s největším vděkem si nevzpomínám na ty na čaj, či kávu. Ty nám jako dětem byly vlastně trochu ukradené. Ale neomylně si vzpomínám na dvě velmi staré, které měly značně široké hrdlo, které se uzavíralo rozměrnou korkovou zátkou a ještě šroubovacím víčkem. S těmi jsme, jen málokdy, když bylo kromobyčejné vedro, jezdili asi 10 km daleko do cukrárny pro zmrzlinu. Samozřejmě na kole. Lednice ještě moc nebyly a na chatě stejně nebyl zaveden proud. Auto jsme také ještě neměli. To byly nejlepší zmrzliny na které si pamatuji. Nebylo jich moc druhů, většinou jen jahodová z jahod, vanilková z vanilky a čokoládová z čokolády. A samozřejmě z vajec a smetany. Salmonelóza se z těch vajec rozšířila jen výjimečně. Jen pokud některý výrobce použil kachní vejce. A byla z toho pak pekelná aféra. Ta se nám, naštěstí, vždy vyhnula.
Obrázek 10aMixér ETA Mira
Obrázek 10bZmrazená dřeň
K posledním dvěma výrobkům jen krátkou vzpomínku, protože už je večer a oči se mi zavírají. Ovocné dřeně byly za pakatel. Stávaly něco kolem koruny. Ale protože jsme jako děti mívaly hromadu čerstvého ovoce vždy na dosah, nějak nás nelákaly. Po dřeních šly spíše městské děti.
Ale co jsme dělávali hodně, to byly mléčné koktejly. Přesně do toho mixéru, co je na snímku 10a, se nalilo studené mléko, jedno syrové vejce, vanilkový cukr, moučkový cukr a buď ta dřeň, nebo dva kopečky zmrzliny, nebo čerstvé jahody. Vyvrtělo se to, nalilo se to, vypilo se to, chutnalo to. To samozřejmě doma.
Když jsme byli na chatě, mixér by byl bez proudu málo platný. Používali jsme takový ruční šlehač s metlami a dělali si jahodovou pěnu. Bílky, cukr, jahody. Nic víc. Vyšlehalo se to do hladké, tuhé pěny a byla to lahoda. Z trávnic, nebo měsíčních jahod největší. A když jsme měli spoustu meruňek, dělala se z nich. O mnoho let později, když už jsme proud i mixér na chatě měli, už jsme si pěnu nikdy neudělali. O to ta ručně dělaná byla vzácnější.
Tentokrát mi všechny snímky vyšly veskrze pozitivní, tak jsem tomu rád. Příště se podíváme na nějaké dětské hračky.
Nechci nijak navozovat dojem, že to byly krásné časy. Pokud to tak vypadá, tak jen proto, že jsme tehdy byli velmi mladí, možná hloupí a důvěřiví.
Další články autora |
Každá budoucí maminka se snaží zajistit pro své miminko jen to nejlepší. GS Mamavit je komplexní multivitaminový doplněk, který je speciálně...