Až do včerejška jsem měl snahu obhajovat uchazeče o prezidentskou kandidaturu Tomio Okamuru. Dnes jsem s tím definitivně skončil.
Vadilo mi, že je odmítán z části pro svůj původ či vzezření. Nevadilo mi, že se vyjadřuje veřejně téměř ke všemu. Jak jinak zjistit jeho postoje k různým otázkám? Odmítal jsem názor, že nabízí jen populistická témata. Žádný z problémů který občany trápí by neměl být odsouván mimo pozornost. Jím navrhovaná řešení jsem někdy akceptovat mohl, jindy jsem musel údivem trochu povytáhnout obočí.
Obočí definitivně opustilo své letité místo, když jsem se dozvěděl, že podle jeho vize: „Stát vybuduje síť pro přenos vysokorychlostního mobilního internetu. Občané tak budou mít telefonování zdarma a zbude jim více peněz na jiné věci. Stát ušetří peníze za telefonování úředníků, kteří místo přes sítě komerčních operátorů budou telefonovat a připojovat se na internet zdarma přes státní síť. Touto úsporou nákladů státu se zaplatí vybudování sítě.“ [Zdroj]
Jakmile někdo navrhuje, že cokoliv vybuduje stát a jakmile to začne být zadarmo, je třeba začít být ostražitý. Jen to slovo „zdarma“ je už samo o sobě podezřelé. Zdarma totiž ještě nic a nikdy nebylo, i když se to za takové vydávalo. Na první pohled by to leckdo bral: informatika do každé rodiny. Na druhý pohled už to vypadá o hodně hůře. Jak tomu už tak bývá.
Pokud bychom to brali jen jako momentální úlet, definitivně nám své vize 岡村 富夫 objasnil, když se vyjádřil že: „Komunismus je nejdemokratičtější systém, který svět poznal…“
Nevím nakolik jej poznal pan Okamura. Do republiky přijel až v roce 1982 za nehlubšího Husákovského temna nazvaného eufemisticky „normalizace“. Snad si za těch krátkých sedm let do převratu nestihl všimnout, co tady bylo. Ostatně, v roce 1989 mu bylo teprve 17 let a režim už mlel z posledního. Snad je to omluva.
Společně s jinými autory blogů nemohu akceptovat omuvu/neomluvu komunistů za vše, co v naší zemi spáchali. Nejen zavlečení republiky do tenat sféry sovětského vlivu, nejen mrtvé oběti této zvrácené ideologie, nejen ohýbání charakterů lidí, nejen zmarněné naděje mladých i starších, nejen statisícové nucené emigrace z toho ráje „reálného socialismu“. Do dneška jsou celé generace postiženy residui snahy nastolit násilím tento utopistický řád. Za to se nelze jen tak jednoduše omluvit. Za tou omluvou musí následovat pokora. Hluboká pokora a ostych. Ta zde nebyla a není k vidění. Jen zpupnost, lhaní a přetvářka.
To není tak, jak píšete, pane Okamuro, že: „Zase tu běhá strašák komunismu“. To je, pane, „zkušenost s komunisty“, která Vám zřejmě chybí. Asi byste neměl spoléhat na to, co o sobě KSČM na svých oficiálních stránkách tvrdí. Asi byste měl nejprve navštívit několik jejich shromáždění, abyste slyšel, jak vážně to s tím distancem od minulosti opravdu myslí. Asi byste si měl přečíst představy mladých komunistů na jejich webu. A také si je poslechnout naživo. Možná by Vás to motivovalo k podání trestního oznámení za šíření podpory a propagaci hnutí a ideologie směřující k potlačení práv a svobod občanů a k šíření třídní zášti (jejichž nositelem komunismus podle našeho právního řádu je). Když jste tím senátorem, mělo by Vaše podání jistě vyšší váhu.
„Myšlenky komunismu však“, podle Vás, „byly posléze zneužity k dobytí moci, teroru či obohacení“. Ne, pane. Myšlenky komunismu jsou určeny k dobytí moci a neštítí se žádného teroru ani mrtvých. Jak před mnoha lety napsal Ludvík Vaculík: „Komunismus je bití“.
Nezbavili jsme se komunismu. Komunismus je zažrán hluboko v nás. Jeho pohrobci sedí všude kolem nás, v jiných politických stranách, na soudech, na úřadech, na ministerstvech, v agenturách, médiích, všude, kam se podíváte. Dokonce by někteří chtěli být i presidentem. Presidentem všech komunistů.
Jestliže chcete spojovat, prosím, spojujte si, Vaše věc. Ale nespojujte mne s tou ohavností, jíž jste se tak vehementně zastal. A ještě něco: po zveřejnění Vašeho názoru už s mým hlasem nepočítejte.
Tato společnost je nemocná postkomunismem. Léčit ji toutéž medicínou si, společně s 88,73 % ve volbách platně hlasujících voličů, výslovně nepřeji.
To, co jste napsal pane Okamuro, je totiž chucpe!
