Soud s umělci Ztohoven je blbost. Pokoru v umění nehledejme!

Obvodní soud včera začal řešit kauzu „trenky nad Hradem“. Tři členi umělecké skupiny Ztohoven jsou obžalovaní z krádeže prezidentské standarty, poškození cizí věci (rozstříhali ji) 

a výtržnictví (vylezli na střechu Hradu a vyvěsili na místo vlajky velké rudé trencle). Případ už soud řešil ve zkráceném řízení. ale rozhodl, že je nutnost provést hlavní líčení. Soudkyně to odůvodnila tím, že nejde o prostou věc, kterou by bylo možné řešit urychleným způsobem. Obžalovaným hrozí až tři roky vězení.

Obžalovaní na soud dorazili v kostýmech a soudkyni požádali o vydání rudých trenýrek, jež loni 20. září zavlály nad Hradem, které už mezitím prodali sběrateli umění. Několikrát svou výpovědí přítomné u soudu rozesmáli. Absurditu následuje ještě větší nesmyslnost a není pochyb, že tomu tak bude i na dalších stáních. Vydatně tomu přispívá svým twitterováním mluvčí prezidenta Jiří Ovčáček, který umělce srovnává s nacisty. On vůbec nepochopil, že jedinou možnou nesouhlasnou reakcí je ignorace.

Jde o hrozné nepochopení podstaty moderního umění. Proč? Umění bylo a umělci byli (jsou) drzí, arogantní, namyšlení a provokativní. V pařížském muzeu moderního umění Centre Georges Pompidou nalezneme hojně sledovaná kontroverzní díla, která jsou mnohdy tak urážlivá, že jsou autoři uváděni jako anonymní – cvičící muslimka v burce; video s předčasně a omylem odpáleným sebevražedným atentátníkem aj.

Záměrem performerů je šokovat a vydráždit diváky, vtáhnout je do akce a rozvíjet děj formou inscenované události za účasti umělce i diváků.

Soud se tímto (nechtěně) stal přímým účastníkem umělecké performance.

V Československu v 60. letech zahájili uměleckou činnost osobitou performancí (dnes vážení) umělci jako Eugen Brikcius, Jan Mlčoch nebo Milan Knížák. Po revoluci přetřel výtvarník David Černý narůžovo sovětský tank na pražském Smíchově. Další provokace. V roce 2010 v projektu Malík urvi II skupiny PodeBal bylo vystaveno 31 portrétů soudců a státních zástupců, kteří se aktivně angažovali v politických procesech komunistického režimu. Posledních 10 let jsou nejaktivnější členové Ztohoven. Roman Týc dostal cenu Národní galerie z vpašování fiktivního jaderného výbuchu do krkonošských záběrů pořadu Panorama v České televizi 17. června 2007. Vyměnili několik desítek sklíček v pražských semaforech pro chodce za postavičky v netradičních situacích a pozicích. V roce 2003 upravili do tvaru otazníku původní obrovské svítící neonové srdce od Jiřího Davida nad Hradem a Roman Týc pustil do oběhu po internetu hru Seber policajtovi čepici a zmiz!  Během povodní roku 2002 sjížděl na voru k Praze Vltavu poté, co mu řeka vyplavila ateliér.

Tito lidé žijí život jako grotesku. Těm nezáleží na názoru většiny. Smějí se maloměšťáctví. Prezidentu Zemanovi jsou podobní tím, že velmi rádi provokují. Nad nimi justice a politický establishment zvítězit nemůže.

V květnu 1977 vydali punkeři Sex Pistols singl God Save the Queen. Píseň se jmenuje stejně jako britská hymna. Většinou společnosti byla pokládána za přímý útok na královnu Alžbětu II. a monarchii. Ve své době vzbuzovala kontroverzi tím, že označovala britskou monarchii jako „fašistický režim“ a Anglii jako zemi, která „nemá budoucnost“. Je to jedna z nejdůležitějších punkových písní vůbec. Zpěvák Johnny Rotten o ní řekl: „Nenapíšete píseň jako God Save the Queen, protože nenávidíte Angličany. Napíšete takovou píseň, protože je máte rádi a je vám zle z toho, jak se s nimi špatně zachází.“

K soudu nemělo nikdy dojít. Jde o nepochopení performančního umění (guerilla akční umění, public-art, politic-art apod.) Vše mělo být řešeno pokutou, náhradou škody a případně podmínkou trestním příkazem.

Šou bude pokračovat!

*Blog není podporou skupiny, je jen jiným pohledem na kauzu.

Text skupiny Ztohoven k vyvěšení trenclí na Hradě:

Rudé jak čínská vlajka
snad trapností a taky vzteky
vlají dnes nad Prahou
(a hraje balalajka)

prezidentské trenky

smutně si pleskají
nepostrádaje hýždí
které je i celou zemi
čím dál tím víc hyzdí

nad městem vlaje
zástava zeměpána
jen on a nikdo jiný
arbitr elegance
a moudrost sama