Princezna Diana, britská média, politici, veřejnost a role člena britské královské rodiny

S výročím 20 let od úmrtí britské princezny Diany se vyrojila spousta článků (i konspirativních) a odvysílalo se nespočet dokumentů. Média nás zahltila vzpomínkami Dianiných synů, bývalých i současných politiků a veřejnosti.

Na zpravodajských kanálech byly ve smyčce vysílány záběry z velkolepého pohřbu, který před 20 lety sledovala půlka Británie a k tomu 2 miliardy lidí u televizních obrazovek.

Stále se opakuje, jak všem dávala naději, nebála se, nedělala rozdíly a věřila v dobro. Takhle nějak vznikají mýty. Mýty o Dianě – „princezně lidských srdcí“. V celém tom vzpomínání mi osobně chybělo to, že nikdo z komentátorů s odstupem času neřekl, ba ani nenaznačil, že Diana nepochopila a absolutně nezvládla svou roli. Roli manželky následníka trůnu. Královnu Alžbětu, exmanžela Charlese a královskou rodinu dostala její tragická smrt do pekelně složité situace. Bouřlivý rozvod s Charlesem, který ho mediálně prohrál na celé čáře, ještě nebyl „uleželý“ a Alžběta se právem obávala, jaký dopad bude mít Diana na instituci monarchie, a na druhou stranu truchlila pro matku vnoučat, jež naprosto zbožňovala. Netroufla si bezprostředně po její smrti veřejně vyslovit názor na Dianu, který byl komplikovanější, než byla veřejnost ochotna přijmout. V začínající mediální době způsobila odtažitost královské rodiny pohoršení nechápající veřejnosti, což se odrazilo na oblíbenosti rodu Windsorů, Obliba mezi prostými Brity klesla na absolutní dno a později dokonce vyvolala politické dohady a spekulace o možném zrušení samotné monarchie. Monarchie, kterou Britům závidí celý svět.

S odstupem času lze říci, že se královna Alžběta zachovala tak, jak vyžaduje majestát. A její neochota promluvit o Dianině smrti bezesporu pramení z respektování tradic, zvyků a pravidel a také z upřímné touhy nezpronevěřit se svému svědomí. Naproti tomu se lehkomyslná Diana, matka následníků trůnu č. 2 a č. 3, stala výběrem svých nových partnerů po rozvodu bezpečnostním rizikem a zároveň obětí bulvárních médií, která ji byla neustále v patách až do hořkého konce. Intenzivně od chvíle, kdy začala chodit s egyptským playboyem, obchodníkem, producentem a dědicem řetězce Marks & Spencer Dodim al Fayedem.

Hněv veřejnosti se po Dianině smrti obracel proti královské rodině. Královna Alžběta věděla, že odmítnutím stáhnout na hradě Windsor a londýnském Toweru vlajky na půl žerdi si u veřejnosti nepomůže, ale přesto se pouze jen držela protokolu a toho, co vyžaduje královský majestát. Diana už nebyla členkou královské rodiny a po rozvodu přišla o titul Její Královská Výsost. Ale vysvětlujte to zmanipulované veřejnosti. Přesto i královna ustoupila a od té doby, a proti všem tradicím monarchie, vlaje nad Buckinghamským palácem kromě královniny osobní standarty také britská vlajka.

Nálady národa se neustále mění. Královská rodina to vše se ctí ustála. Neustáli to politici, média a Dianin bratr Charles Spencer. Spencer na pohřbu vystoupil s prohlášením, jež se stalo pomyslným políčkem do tváře královny, že synovce, které do té doby nevídal a nestýkal se s nimi, povede v rozvoji jejich „individuality“. Úplný nesmysl. William a Harry jsou ztělesněním samotné instituce královského majestátu, a pokud chtějí rozvíjet svou individualitu, tak ano, ale soukromě a s tím, že se vzdají výsadních práv a privilegií jako jejich praprastrýc Eduard VIII, který si vzal rozvedenou herečku. Udělat z pohřbu exprincezny srdcervoucí scenérii, kdy proti všem zvyklostem mladí Dianini synové pochodovali před davem, nebylo třeba. Veřejnost by to časem pochopila.

Briti po členech královské rodiny chtějí jediné: vyhýbejte se skandálům, nerozvádějte se, zachovávejte kontinuitu a věnujte se charitě. Víc po vás nežádáme. Za to máte privilegia.

Koruna je víc než osobní život.