Putin - „Tento les patří mně a to, co je za ním, je také moje"

Rusko po celé dějiny pronikalo především do oblastí, kde nenaráželo na veliký odpor ...  ovládnout vše, co ovládnout lze. Přesně podle ruského rčení:„Tento les patří mně a to, co je za ním, je také moje." Na Putinovo vidění Ruska v globálním kontextu můžeme uplatnit odpověď Petra Velikého na otázky o „evropeizaci“, či „asiatismu“ Ruska - "Ani Asie, ani Evropa, ale Rusko."

 Navenek se dnešní Putinovy snahy v globální politice (Ukrajina; vztahy s EU; s Čínou; s USA) jeví velmi podobně, jako snahy největšího ruského cara Petra Velikého, který byl připraven nikoli ztotožnit svoji vládu s civilizací evropského Západu, nýbrž dosáhnout rozmachu Ruska silou své absolutní moci. Hranice mezi západním křesťanstvím a pravoslavím se stala nejen hranicí věroučnou, ale i civilizačním předělem mezi evropským Západem a Východem (pozn.: použití velkých písmen značí bipolaritu a důraz na rozdílnost). Podstata evropské civilizace Petrovi byla a zůstala cizí a nesrozumitelná. Aplikujeme-li do důsledků tuto tezi na „carskou vládu“ prezidenta Putina, tak nám to zcela nesedí. Putin, špičkový agent KGB působící v Západním Německu, přece viděl sílu Západu v ekonomice, otevřené soutěži, v sociální oblasti, ale také rozpad vlivu (jeho milovaného) Sovětského svazu v přímém přenosu.

Vladimir Vladimirovič se patrně snaží kompenzovat neúspěchy své vnitřní politiky vnější expanzí, která má být zároveň i zbraní proti opozičním a nespokojeným jedincům v zemi. Fakticky nám tvrdí, že Rusko představuje společenský pořádek, Evropa anarchii, Rusko je život, Evropa smrt. Považuje západní liberalismus za „odporný", liberální tisk za „prašivý" a nezávislé soudnictví za „revoluční".

Měl by si být vědom toho, že v minulosti byl vnitřní rozklad carské říše dovršen hlubokým úpadkem mezinárodního postavení Ruska, ale na místo toho si myslí, že může zachovat soudržnost národnostně různorodého státu vojenskou silou.

Naproti tomu, aby se pokusil odstranit základní příčinu zaostalosti Ruska - anachronický vládní systém, který se od 16. století téměř nikdy neustávající expanzí až do dnešních dnů (Krym) držel při životě, tak jsou pod státní kuratelou perzekuována nezávislá média (Navalnyj), punkerky jsou zavírány do pracovních táborů atd. Státní média fungují dle hesla „vše, co car činí, je dobré a zákonné“ - bez ohledu na následky. A kdo to nechápe, není pravý Rus.

Tíživá finanční situace (omezení mezibankovních výpůjček ruským bankám; oslabení rublu) je ještě zostřována pasivní bilancí v obchodním styku se zahraničím (kupuje někdo ve světě kvalitní ruský spotřební výrobek?!). Situace není nová. Už v 18. století ruský dovoz spotřebního zboží dvojnásobně převyšoval vývoz.

Odpovědí Západu na Putinovu zahraniční politiku je zavedení sankcí, jež jsou jediným možným nevojenským nástrojem v mezinárodní politice, nutícím bývalého spojence, dnes soupeře, zasednout k společnému stolu a jednat o „novém startu“.

 Jako by se opakovala 80. léta, kdy se Západ snažil všemožnými kroky oslabit Moskvu ekonomicky. Veledůležitým bodem Reaganovy rozkladné ekonomické strategie bylo úsilí přimět Saudskou Arábii k značnému zvýšení produkce ropy (pozn. dnes tomu ještě napomáhá americká ropa z břidlic) a tím docílit radikálního poklesu její ceny. Tento zvláštní úkol měl na starost Casey (ředitel CIA), těšící se osobní přízni saudského krále Fahda. Casey argumentoval skutečností, že z vysokých cen mají zejména užitek nepřátelé saudské monarchie - Irán a zejména ovšem Moskva. V roce 1985 Fahd souhlasil a produkci ropy pořádně rozjel: z 2 mil. barelů denně na 9 mil. barelů, a během půl roku spadla cena za barel z 35 na 12 dolarů. Moskvě se tak kvapem vypařily miliardy tvrdých příjmů, pětiletý plán investic a rozvoje se zhroutil. Druhým největším exportním zbožím byly zbraně, jejichž odběratelé (blízkovýchodní státy) najednou neměli čím platit. A konec velmocenství Moskvy se střelhbitě blížil.

Bude v Rusku 2. desetiletí 21. století někdy později nazýváno dobou „přešlapování na místě", dobou jistého úpadku a oslabení Ruska?!

My se ptejme: Proč milují liberální pravicoví čeští politici, dokonce i pravicoví novináři a manažeři Rusko?! Tento „kolos na hliněných nohou“?