Město Uherské Hradiště chce prodat dům č. 263, ležící na Třídě maršála Malinovského asi 100 metrů od hlavního městského parku Smetanovy sady.
Obecně panuje shoda, že by měl (mohl) být využíván pro tolik potřebné sociální služby. Ale nepanuje shoda, jaký typ sociálních služeb by měl být v předmětné lokalitě poskytován.
Během posledního půl roku vyhodnocoval Komise pro nakládání s majetkem města,jejímž jsem členem, několik nabídek k odprodeji dané nemovitosti a zvažovala vhodný záměr. Dům je kupodivu v relativně dobrém stavu. Je suchý a nejsou v něm nutné dalekosáhlé zásahy proti vlhnutí a náročné izolování budovy. Odhadní cena objektu byla znalcem vyčíslena cca na 4,5 mil. Kč.Někteří radní a zastupitelé zamýšlí prodat nemovitost pod její odhadní cenu, a to tak, že by budoucí nabyvatel musel v objektu provozovat služby sociálního charakteru. Upozornil jsem, že jestliže je odhadní cena objektu přibližně 4,5 milionu Kč a opakovaně nejvyšší nabídky dosahovaly maximálně 2,5 milionu, mohli by zastupitelé, kteří takový krok schválí, v budoucnu čelit nejrůznějším trestním oznámením.
Ve hře je možnost, že by byly v objektu v budoucnu zbudovány bezbariérové byty s regulovaným nájemným pro seniory, azylový dům pro jedince či rodiny bez financí s malými dětmi, ale také varianta zařízení pro muže a ženy bez přístřeší a nízkoprahové denní centrum pro osoby bez přístřeší. Pokud by se kupcem domu stala Charita, tak by tento záměr uskutečnila pouze za pomoci dotace z IROPu. U té je nutnost udržitelnosti projektu ještě 5 let po jeho uskutečnění. Co budeme dělat v případě, že si krátce po zprovoznění takového zařízení budou tamější obyvatelé na bezdomovce stěžovat? Řekneme jim, že musí ještě 5 let počkat?
Mezi odborníky na sociální služby existuje mj. názor, že je vhodné mít takové zařízení v jádru města, než na periferii (ul. Průmyslová). Domnívají se, že zejména vágusové (mladí bezdomovci) pak častěji zařízení využijí k očistě a hygieně a budou pod lepší kontrolou.
Před podobnými, navenek bohulibými, kroky jsem členy komise varoval. Odůvodnil jsem to zkušeností z Olomouce. Olomoucká charita před několika lety vybudovala podobné zařízení v centru města na Biskupském náměstí. Že to byla chyba, se ukázalo hned po otevření. Biskupské náměstí s parčíkem se proměnilo v místo, kde zejména mladí vágusové pijí alkohol, chovají se hlučně a agresivně, často slovně napadají kolemjdoucí a vybírají tzv. „průchodné.“ Děkan blízké filozofické fakulty, po stále opakujících se konfliktech, vydal studentů doporučení, aby se parčíku vyhýbali, zejména pak v pozdních odpoledních a nočních hodinách, kdy se tam dějí nepublikovatelné věci, které již mnohokrát zdokumentovala často volaná policie obyvateli přilehlých domů. Jen za 9 měsíců roku 2013 zasahovali v této lokalitě strážníci městské policie téměř 1300 krát (!).
Navrhuji hledat vhodnější místo. Mimo jiné nabízí se část rozsáhlého objektu bývalé vojenské správy…
A na závěr si neodpustím poznámku k některým radním … Dámy a pánové, problém bezdomovectví je nedílnou součástí demokracie a tak je nutné na to nahlížet a vyrovnat se s tím. Proč se těm lidem snažíme vnucovat něco, o co sami vůbec nestojí?! Doktor Vaňo, pracující 20 let v uherskohradišťské záchranné službě, nespočetněkrát zažil situaci (když se sanitkou přijeli na zavolání), kdy první otázka dotyčných zněla: „Proč se o mě staráte? Nechte mě být!“
A přesně v tom je podstata věci. Nechme ty lidi žít tak, jak si sami zvolili. Nepleťme se jim do života a nic jim nevnucujme. Nabídněme jim pomoc, řekněme jim, kde ji naleznou, ale nesnažme se je změnit a něco jim diktovat a vnucovat.
