Do rukou se mi dostal fejeton Aleny Zemančíkové, uveřejněný ve čtvrtečním Právu (6. 3. 2014), v němž autorka přemýšlí, kam se poděli ti úslužní, houževnatí Vietnamci, premianti českých gymnázií a nadějní studenti. A vskutku – to je otázka k zamyšlení!
Pilní vietnamští studenti i studentky sedí v lavicích českých škol i nadále, tím jsem si jistá. Není tomu tak dlouho, co jsem sama měla možnost učit v rámci své pedagogické praxe jednu z takových studentek, která mi v hodině dějepisu odevzdala nejen nejlepší písemnou práci, v níž byly zkoušeny znalosti z českých dějin, ale především byla takřka jedinou studentkou, která ji odevzdala sepsanou správně z hlediska gramatického. Byla jsem přesvědčená, že tato slečna má před sebou slibnou budoucnost. Ale jaká tato budoucnost je?
Údaje českého statistického úřadu hovoří o cca 1 500 Vietnamcích v ČR aktuálně zapsaných na vysokých školách. Kam však tito jedinci pokračují po svých studiích, zůstává nezodpovězeno. Někteří z nich se pravděpodobně vrací do své vlasti, někteří odcházejí dál do zahraničí, zejména do západních zemí, jiní zůstávají. Vietnamce – vysokoškolské absolventy – ale zřejmě na ulici jen tak nepotkáme. A pokud ano, nebudou na sebe asi poutat takovou pozornost jako jejich podnikaví vrstevníci.
Součástí našeho každodenního života jsou totiž především vietnamští obchodníci s textilem nebo elektronikou, provozovatelé večerek, bister apod. Takové Vietnamce běžně potkáváme. A zda jsou zdvořilí a úslužní, jako tomu bývalo kdysi? Ano i ne. Vždy se najdou výjimky. Navíc už tu nějaký čas žijí a pracují, a tak věřím, že se mnozí z nich (bohužel) přizpůsobili českému chování.
Vždyť stačí navštívit jakýkoli vietnamský obchod a myslím si, že nebude tak složité najít Vietnamce, který se bude za každou cenu snažit udat i o tři čísla větší župan slovy: „Moc sluší, akorát…“, ale kdoví, co bude následovat od českého zákazníka. Moc bych za to nedala, že mu bude tykat. Klidně by to mohlo probíhat takto: „No to nevím, to asi nevidíš, nemáš tam menší?“ To pak není divu, že i dříve nadevše úslužný vietnamský obchodník změní své chování. Ono vše koresponduje se vším. Jak se chováme my k nim a jaké chování očekáváme?
Přesto jsou mnozí v důsledku rádi, že tu tato menšina je, aniž by si to třeba uvědomovali, nebo nám přinejmenším jednoduše „nevadí“. A ne že bychom opomíjeli také nelegální činnost vietnamských imigrantů (ovšem ne jen vietnamských!), avšak to je otázka další, opět složitá a hodná zamyšlení.
