Není novinkou, že sehnat v dnešní době kvalitního řemeslníka je skoro nadlidský úkol. Nejenže je jich obecně málo, protože nám tu stále vévodí trend studovat za každou cenu a co nejdéle, ale především je to škoda.
Šikovný řemeslník má dnes určitě velký potenciál a dobré vyhlídky, neboť poptávka roste. Jenže čekat na někoho, kdo má dobré reference, není někdy úplně to, co si můžeme dovolit. Přičemž šetřit za každou cenu se také nevyplácí. Bohužel ale začínám mít pocit, že dnes ani vyšší cena nezaručuje kvalitní práci (ostatně jako ve všem). Tak například jedna ze života. Kamarád si objednal kuchyni, za linkou obklad z exotického dřeva spojený ze dvou dílů, jenže co čert nechtěl, jedna z částí zřejmě ležela někde delší dobu na sluníčku a trošku se nám vyšisovala. Absolutně nechápu, že to někoho vůbec napadne nainstalovat a doufat, že mu to projde, byť třeba s nějakou menší slevou. Když to kamarád viděl, myslím, že byli páni od kuchyně rádi, že není doposud vybavená. Na otázku: „To nemyslíte vážně, vždyť je to každé jiná barva, co to má být?“ odpověděli: „No, to bude dobrý, ono se to časem scelí.“ Tak to fakt chcete, zaplatit obrovské peníze za linku, na kterou se budete denně koukat a čekat, až se scelí. Kéž by to namontovali na stranu, kam svítí slunko, bylo by to rychlejší. S podivem jim to neprošlo.
A tak se zklamete jednou, vše se zpozdí a přijde čas pokročit dál. Tentokrát například udělat omítku. Celý týden svítí slunko a zedník nikde, nemá čas, tu se zjeví a s ním i mračna. „Chlapi, já nevím, nevybrali jste si náhodou špatný den? To vypadá, že bude pršet.“ „Ale šéfe, my jsme se dívali na aplikaci, na Aladina, nebojte, pršet nebude.“ A tak odjedete něco vyřídit, chlapci to nahodí, záhy zaprší, vy se vrátíte, na zahradě bílá spoušť a Aladin i s kobercem za horama. Takže si to pánové předělali, vy jste si počkali a opět tápali, zda je toto vůbec možné.
A tu vzpomenu na dalšího kamaráda, elektrikáře, který má na starosti učně a jejich praxi. Prý mu volají řady lidí a on prostě nemá čas jezdit všude, už musí zakázky odříkat… Tak jako asi dnes většina. Jenže co nás čeká, když pak slyšíte, že má mezi učni takové, kteří neumí vůbec prakticky uvažovat, nedokážou se zamyslet a přijít na to, jak spojit jeden konec s druhým. Ovšem jakmile padne pauza, promnou si ruce, vytasí mobil a prstíky jim sviští závratnou rychlostí, jen aby dohnali ve hře na mobilu všechen ten čas, který ztratili.
Dost mě to děsí, to tu opravdu budeme mít plno nepraktických a nepoužitelných absolventů, protože dnes se prostě tráví život na sociálních sítích a mobilních telefonech a počítačích? Pamatuji se, jak ráda jsem chodívala s dědou (truhlářem) do jeho dílny. Půl dne jsem strávila ometáním ponku od pilin a připadala si strašně důležitě, jak jsem mu uklidila, přestože se ponk záhy opět ztrácel pod horou prachu a pilin. Když už mě to naštvalo, vzala jsem prkýnko, které jsem zavřela do svěráku a ohoblovala každým hoblíkem, který jsem našla, abych ho na závěr pečlivě provrtala. Prostě bylo to super a mám na to krásné vzpomínky… Je mi líto, že to mizí. Že mizí kontakt dětí s reálným světem, že dnes je věda pro mladé zatlouct hřebík do zdi a rozeznat hmoždinku.
Nechci všechny házet do jednoho pytle, sama znám i moc šikovných řemeslníků a obdivuji je a všude doporučuji. Ale popravdě, je to věk v průměru 50 plus. Tak to nejsou moc dobré vyhlídky. Navíc je většina z nich naprosto vytížená. Taky aby ne.
A tak mi řekněte, máte to kolem sebe taky tak?
