Důchodová reforma, zrušení superhrubé mzdy – zní to zajímavě, konečně zásadní a potřebné věci. Ale kde teď brát, paní Schillerová a Maláčová, viďte?
Slibem nezarmoutíš, populistickým gestem ihned nasytíš a kýžený hlas se dostaví. Takže jsme v loňském roce zavedli celoplošné slevy na jízdném pro důchodce a mládež (což nás dle různých internetových zdrojů stálo 4,5–6 miliardy), stále platíme dotace pro podniky, jež stojí ve střetu zájmů z peněz státu, které už nám EU jen těžko proplatí. A vybrakovali jsme si státní rezervy. (Pro voliče ANO, potvrdil to i bývalý ministr financí Ivan Pilný, například v rozhovorech pro ČT). Ovšem je to dobrý, protože ekonomika nás navzdory našim krokům ještě drží. Dokud to tak bude, budeme slibovat. Budeme ty živnostníčky ždímat, co to půjde. Zase něco zdaníme, firmy pak zdraží a oškliví budou ti, co zdražili, ne ti, co je donutili.
Ale teď vážně, je strašně fajn, že se současná vláda bije v prsou, jak zrušila nemožný druhý pilíř důchodového systému, ale bohužel jej nedokázala za tak dlouhou dobu (od roku 2015!!!) ničím konstruktivním nahradit. Proč se místo slevy na jízdném neřešila důchodová reforma? To by byly daleko lépe využité miliardy. Teď si ministryně Schillerová a Maláčová přehazují horké jablko a jedna druhé říká – najděte finance. Já říkám – přestaňte je vyhazovat za hlouposti a nesmyslně přerozdělovat, přestaňte plýtvat penězi na zalepení svých nezdarů (vybírat rezervy, abychom ututlali narůstající schodek apod.), jiná cesta není.
Proč máme stále se zvětšující státní aparát, který nás stojí neuvěřitelné peníze, ale efekt je přímo nulový? Systém je nesmyslně zatěžkáván byrokracií, navzdory době, jíž vládne digitalizace. Sháníte povolení, potvrzení a čekáte déle, než je vůbec myslitelné. Voláte na úřady, jak je možné, že jste ještě nedostal ve stanovené lhůtě vyrozumění – odpověď: „Kolegyně odešly na mateřskou, je nás tu málo.“ Málo??? Když pohrozíte zahájením správního řízení, papír je druhý den doma. Paní pochopila, že stačilo udělat CTRL+C a CTRL+V a jen poupravit základní údaje.
Házet vinu jeden na druhého, své nezdary obhajovat činností vlád předchozích, to je jak u dětí na písku. Tak neplač a konej. Co by ANO chtělo víc? Spousta voličů, ekonomický růst státu, vláda, v níž si koaliční strany docela dobře notují a chtějí-li něco prosadit, není to pro ně zas takový problém. Takže proč už dávno po zrušení druhého pilíře nemáme nějakou nosnou důchodovou reformu? „Já za to nemůžu, to ty!“ nejpoužívanější argument napříč celou politickou scénou.
