Pravidelně se v médiích hovoří o tom, jak český lid v závislosti na síle koruny vyráží za nákupy do zahraničí. Otázkou však nejsou pouze úspory, ale i kvalita tamních potravin.
Zrovna nedávno jsem se vrátila z dovolené. Začala jsem si připadat trochu omezeně, když jsem si uvědomila, po čem se mi bude stýskat, ale vedle všech těch krásných zážitků má vždy své místo stravování. Představa, že budu muset přistoupit opět na umělé ropné produkty, které se v našich řetězcích označují jako kvalitní, vždy čerstvé potraviny, mi pomalu ubírala síly ze získané energie. Ano, je to smutné, kam tenhle stát spěje, a my se s tím smiřujeme.
„Zázračná“ bílá voda pozbývající chuť dobrého i ošklivého, kterou nalezneme v regálech našich prodejen pod názvem mléko, sójová náhražka, která může být stejně dobře uzeninou, jako i masem, zelenina, u níž je jedno, jestli je ta paprika červená, zelená nebo žlutá – je v té chuti rozdíl??? Už si nevzpomínám. To vše mě nutí k zamyšlení.
Bývala doba, kdy jsem žila v přesvědčení, že když si připlatím za mléko určité značky, bude to mít chuť mléka, dnes už rozhodně neplatí ani to, jestli to někdy vůbec platilo. A tak si vzpomínám, co mi jako malé moc chutnalo, a dnes je vlastně úplně jedno, co si koupím, už to takovou chuť rozhodně nemá. To pak můžeme být rádi, máme-li babičky a dědečky, kteří se ještě stále drží svých domácích produktů a skutečně POCTÍ své potomky domácími vajíčky, podmáslím, mlékem, zabijačkovými produkty a tak dále.
Joo, to bývaly časy… Ale kudy z toho ven? Přeci musí být cesta a ne jen ta, že si pro kvalitní potraviny pojedu do zahraničí. Pro mě je jídlo jeden z největších požitků, nechci se smiřovat s náhražkami bez chuti za naprosto nesmyslné ceny a éra domácího hospodaření už je dnes taky jinde, takže co s tím?
