Psal se rok 1968, rok, jenž skýtal naději brzké demokratizace společnosti, avšak zároveň rok, který tuto naději na další dvě desetiletí opět zabil.
A dnes je to 50 let, někteří z nás to znají z historie, jiní si tuto dobu prožili přímo, tak říkajíc na vlastní kůži. Avšak o tom, že je to zásadní mezník našich dějin, polemizovat snad ani nelze. A tak tu od rána přemýšlím a ptám se: Jak je možné, že toto výročí si nezaslouží pozornost prezidenta státu, jehož se to týká? Prezidenta, který sám onu dobu zažil!
Přijde mi to už přespříliš. Máme prezidenta, který má potřebu demonstrativně pálit červené trenýrky, prezidenta, který se vyjímá na TV Barrandov se svými glosami každodenních událostí, prezidenta, který neváhá urazit kohokoliv, prezidenta, který nectí tradice a přeje si vytvářet své, prezidenta zahleděného do sebe. Čili máme zde celebritu, která hraje v nějakém sci-fi seriálu roli prezidenta, a přestože je to ve skutečnosti naprostý propadák, lidi mají o čem mluvit, baví se, a tak se přitáčí stále nové a nové epizody. Alespoň tak mi to připadá a už mě to nebaví. Jenže tuhle televizi nevypnu.
Prezident České republiky má být reprezentativní a rozhodně by měl komentovat mezníky našich dějin, které významně promluvily do vývoje utváření naší současné společnosti. Červené trenýrky prezident demonstrativně spálí, v době výročí invaze vojsk Varšavské smlouvy však zřejmě sedí na hradní sesli a nemá co říct. Čím víc na to myslím, tím víc jsem dopálená. Nežádám snad mnoho, pokud chci, aby tahle společnost měla nějaký řád, aby uznávala hodnoty a tradice, aby se pomalu, ale jistě nepřetvářela ve stádo lidí, kteří si závidí, navzájem se uráží a nemají k ničemu úctu.
Je mi úplně jedno, jestli bude na Hradě Zeman nebo Trautenberk, jestli je to člověk, kterého já jsem zrovna volila, nebo ne, ale co mi jedno není, je-li tam člověk, který naprosto ignorativně boří základní společenské a historické tradice našeho státu a podporuje vznik naprostého Kocourkova. Jak je možné, že po 50 letech promluví k danému výročí na České televizi slovenský prezident? Copak my k tomu nemáme co říct? To je něco, co beru jako naprosté selhání někoho, kdo zastává funkci prezidenta České republiky. Přesto si pak dotyčný přijde sednout do své talk show, kde bude mluvit pro své fanoušky. Kde však je v době, kdy má promluvit k českému lidu bez ohledu na to, kdo ho miluje, nebo nemiluje? Všichni na to čekají.
Ne, stále mě nenapadá žádná omluva něčeho takového. Ani teď. Že je třeba nemocný a nemůže přijít? To snad není omluva, dobře si vzpomínám, jak nás pan prezident ubezpečoval o svém naprosto super zdravotním stavu s nepodstatnými neduhy. Jistě by nelhal, to ne. Pak tedy muselo být něco o moc důležitějšího, například koncert jeho oblíbence Daniela Hůlky? Nebo nechtěl kritizovat něco, co by snad mohlo vést k protiruským vyjádřením? Nebo se chtěl prostě na truc vydat proti proudu a udělat si to po svém a pobuřovat lid s hodnotami, tradicemi a očekáváním, jak to má tak rád? No vlastně, je to úplně jedno. Nenajdu omluvu. Ale moc vás všechny prosím, při příští volbě prezidenta si volte PREZIDENTA, ne celebritu, ne politika, lidového baviče či něco podobného.
