Přátelství je mezilidský vztah vyznačující se vzájemnou náklonností a porozuměním. Lidé v přátelském vztahu se vůči svým protějškům chovají ohleduplně a chtějí pro své přátele to nejlepší. Důležitá je také vzájemná upřímnost, důvěra a schopnost empatie; přátelé se svým protějškům mohou svěřit se svými pocity a názory bez strachu, že by za ně byli odsuzováni. V přátelství je také běžná vzájemná nezištná pomoc a touha trávit se svým protějškem co nejvíce času. (zdroj:wikipedie)
Jsem člověk společenský. Homo societatis, dalo by se říct. Rád se setkávám s lidmi. Rád s nimi mluvím. Jsem spokojený, když kolem slyším podobné názory. Ještě víc vítám opozici – je si o čem povídat. Řeklo by se, že mám rád přátelské povídání...
A jsme u toho. Ne u povídání. Ale u přátel. To slovo přítel. Zamýšlel jsem se nad jeho významem dnes a kdysi.
Tedy kdysi:
Stejná škola, stejná třída, sdružování na chlapeckých záchodcích končící třebas mnou rozbitým oknem. Na dotaz ředitele, kdo je autorem, jako jediný neukáže na mně. Pak ho oberu o pět duhových kuliček, a přesto mi dá opsat příklad z matematické písemky. Já si ho vyberu do svého týmu ve vybíjené, aby pak automaticky přešel na moji stranu při koulovačce mezi „panelákovýma“ a „vesničanama“. Za pár let mi dělá zeď, abych mohl dát své první holce pusu, pak se podělí o cigáro, první i další pivo a, jsa odveden, jede se mnou až ke kasárenské bráně….
Cítíte ten vývoj? Tu dlouhodobost? Tu neskutečnou přehršel událostí, zážitků, svárů a usmíření? Tu nejširší možnou škálu komunikace, včetně té neverbální? Tak to je přítel. Zná mě, jako já znám jeho. Někdy se mnou nesouhlasí, přesto spolu mluvíme. Nevidíme se denně, někdy ani týdně, ale víme, že jsme tu.
A teď dnes:
Setkání, posezení, mejdan. Říkejme tomu jakkoliv. Spousta cizích lidí. Pozoruji je a snažím se odhadnout, kdo co asi dělá, kdo kým asi je. Jsem člověk společenský. Nestojím v koutě. Když jsem tady, chci se bavit. Na baru se ke mně otočí muž. Pije stejný drink, jako já.
„Ahoj, já jsem Patrik.“
„Ahoj, já jsem Libor“.
„Docela to tu ujde, co? Jsi odsud?“
„Jo, docela to tu jde. Jo jsem odsud.“
„Hele, udělal jsem pár dobrejch fotek támhle těch roštěnek, jsi na fejsu?“
„Jo, jsem.“
„To je super, dám si Tě do přátel……… „
Tak a mám přítele. Stejně jako tehdy, i teď mám nového přítele. Cítíte tu aktuálnost? Tu současnost? Tu ryzost? Zkrátka, kdo najde přítele, najde poklad………………
