Jsme výjimeční, ne že ne !!!

Přesvědčím Vás na příběhu. Příběhu Vašeho známého, který k Vám přijel na návštěvu  ze země, kde zákony mají hlavu a patu a kde je zcela normální zákony ctít a dodržovat jako etalon, který platí.

Den začíná ráno. I vy se vzbudíte. Jen musíte příteli vysvětlit, že nevíte, jestli je osm nebo devět. Že sice už nemusíme posouvat ručičku hodin tam a zpátky, ale že jsme se výjimečně nedohodli, zda budeme mít zimní nebo letní čas.

Na snídani zajdete do bistra, kde vám za zaplacené kafe a bagetu číšník vydá účtenku prostřednictvím EET .  Protože zrovna otvírá vedle lazebník, necháte se trochu oholit a upravit. Na Vaši nataženou ruku čekající účtenku se jen podivně podívá. Opět budete muset vysvětlit, že, mimo jiné třeba kadeřníci, zcela výjimečně EET mít nemusí a tak Vám rukou maximálně potřesou. 

Dál do města jdete kolem děravého plotu, ze kterého vyběhne malý pejsek a zanechá Vám nad kotníkem na památku otisk svých zubů. Naštěstí je zde hlídka strážníků se čtečkou čipů. Ihned víte, že chundelatý útočník má číslo 00958648. Ale to je vše. Protože, byť je čipování psů u nás povinné, tak výjimečně se už nemusí do některé z dobrovolných databází uvádět jméno majitele psa ani spojení na něj. O centrální evidenci ani nemluvě, ta neexistuje vůbec. Nevím, zda to přítel pochopí, ale zkuste to vysvětlit, protože moc dobře tušíte, že to horší teprve přijde....

Na piknik se stavíte u řeky. Je to krásný kus přírody, tak, jak se sluší a patří na státem chráněnou krajinnou oblast plnou chráněných druhů fauny a flory. Jen ta třípatrová vila obehnaná dvoumetrovým plotem jakoby sem nepatřila. Ochotně vysvětlujete, že taky nepatří. Ale že se tu místnímu podnikateli tak zalíbilo, že si ji tu zkrátka postavil. Na dotaz, kdo mu na takovou zhovadilost dal povolení Vám nezbývá než znovu vysvětlit, že nikdo.  Nejdřív se staví a pak se žádá o dodatečné stavební povolení, které pan podnikatel, opět zcela výjimečně, bez problémů dostane.   Dlužno dodat, milý příteli, že stejným způsobem se u nás staví i celé fabriky a logistická centra. Takže čert vem nějakou tu vilku.......

Další Vaše kroky vedou kolem hypermarketu, tak by nebylo špatné si nakoupit něco dobrého k večeři. Ale ouha, je zavřeno. Úplně jsem zapomněl, že je státní svátek. Přítel propadá panice při představě smrti hladem. Je nejvyšší čas ho uklidnit, že o kus dál je další supermarket, který má výjimečně otevřeno, takže tam bez problémů nakoupíme. Ale příští týden je další svátek a to už nenakoupíme ani tam. Ještě že procházka je dlouhá, protože na vysvětlení proč je některý ze státních svátků svátečnější a proč zákon o zavírací době v době svátků platí jen pro některé svátky a některé obchody budete potřebovat vskutku dlouhou míli....

Vaše cesta vás pak přivede k vodáckému tábořišti na břehu řeky. Je plné a stále u jeho břehu přistávají další a další lodě a rafty s rozjařenými vodáky. Dolů dál po proudu se ale vydává jen výjimečně a občas nějaký ten raft, většinou s dětmi. Na dotaz proč tomu tak je musíte příteli vysvětlit, že až sem je řeka vedena jako běžná a je na ni povoleno plout i s 0,5 promile alkoholu. Ale dál po proudu je její tok označen jako náročnější ke splutí a proto výjimka možnosti požití zaniká. Proto musí vodáci v tábořišti zastavit a vystřízlivět, než budou pokračovat dál......

Cestou zpátky domů přecházíte silnici, kde dáváte přednost houkající sanitce. Jede rychle a pod modrými majáky. V mlze je sice nebylo moc vidět, ale naštěstí houká. Kamarád se ptá, proč nemá půlku modrou a půlku červenou, jak je to běžné v celém světě. Učiníte tak další pokus o vysvětlení, že po revoluci se zjistilo, že bude lepší mít výjimečně jen modré. A že nám trvalo dalších třicet let bádání, studií, pokusů a bezpečnostních auditů, než jsme konečně přišli na to co ví celý svět už od druhé světové války, že asi bude opravdu lepší mít majáky taky červeno-modré.

Z vysvětlování a osvětlování skutečností v našem "normálním" světě už Vás trochu bolí panty a dochází Vám fantazie a tak jste rádi, že už jste doma a stoupáte po schodech. Za sousedními dveřmi je slyšet dětský pláč a před domem stojí ona spěchající sanitka. Z přerývané řeči sousedky se dozvíte, že pro jejího, před třemi lety doma rozeného, syna musela přijet sanitka, protože se nakazil tetanem. Otázku přítele předbíháte odpovědí, že ano, očkujeme děti proti tetanu a ano, je to povinné. Jen výjimečně se některé matky rozhodnou pro hazard se zdravím svého dítěte a nenaočkují ho. Ano je to trestné a vystavují se pokutě 10.000,- kč, ale tu jim stejně nikdo neuloží. A ano, i když jsou za stav a způsobené komplikace odpovědné, stejně přijede sanita, nemocnice ošetří, lékaři vyléčí a stát zaplatí.....     

Ale tohle po mě už, kamaráde, vysvětlit nechtěj. Ber t o tak, že jsme prostě výjimeční....................