"Tak nám zabili starý jízdní řád....", chtělo by se parafrázovat. Přišly změny a to nemalé. Změna je slovo všeobjímající a vždy mívá své důvody. A nad nimi bych se rád pozastavil...
Jak je v životě obvyklé, změny se dějí coby důsledek čehosi, co nefunguje, nebo co by mohlo fungovat ještě lépe. Většinou se k nim přistupuje s vidinou ekonomických úspor. Přistoupí-li k nim stát či samosprávy, je toto ekonomické hledisko zcela klíčové. Tak tomu bylo i v případě dlouho avizovaných změn v provozování osobní přepravy na železnici.
Jednoduše řečeno, národní dopravce ČD, který tu obstarával většinu dopravního spojení, se už začal jevit jako příliš velká pijavice. Stále nás vozí zastaralými vagóny, byť na jejich obnovu už za posledních 10 let vyčerpal téměř 5 miliard dotací. V poslední době rozjel i velice solidní byznys s proplácením dotovaného jízdného, což mu, pravda, populistická chemicko-agrární vláda velmi ulehčila. To je dalších šest miliard za rok z rozpočtu, které si mezi sebe rozdělí jednotliví přepravci. A kolik je to pro ČD, při jejím 85% podílu na přepravě, si jistě spočítá každý sám.
A tak se začalo volat po diverzifikaci trhu a umožnění vstupu dalších přepravců. Nic proti, hlavní je ušetřit. A tak se v některých krajích, na základě vysoutěžených cen, objevili další dopravci. Podívejte, jde to, kraj resp. stát, a tím přece i každý volič, rázem ušetří a budeme se mít všichni lépe...........
Ale je tomu vskutku tak? Podívejme se na realitu očima obyčejného cestujícího......
Pečlivě si, ještě před změnou, nastuduji jízdní řád. Trochu si zanadávám, protože obvyklé časy odjezdů zmizely v propadlišti dějin. No dobře, budu vstávat o deset minut dřív a vracet se o chvilku později. Ale jízdenku už si nekoupím. V pokladně, kam jsem chodil, zůstanou jen jízdenky pro ČD. Soukromý dopravce buď kukaň nemá vůbec, nebo ji teprve staví. Takže jedeme... Ale ouha, nesmí se počítat na přestupu s tím, že přípojový vlak bude na nějakou špinavou konkurenci v přestupní stanici byť jen minutu čekat. Nepřijel jsi včas? Jeď si čím chceš.
Navíc, po koupi jízdenky, se mi nezdá, že bych já nějak ušetřil. Kraj možná ano, ale cestující musí zkrátka počítat s tím, že bude tu ztrátu soukromého dopravce sanovat ze svého. To je daň za úsporu (někoho jiného) a za pohodlí. Ano za ten luxus, že soukromý dopravce poskytne pro přepravu či zálohu vlakové soupravy vypůjčené ze Slovenského technického muzea. Je to daň za to, že se můžeme v přímém přenosu koukat na přistavení vozu, který sice přijel, ale už pro závadu neodjel. Za ten pocit, když nás, s našimi dvěma vagónky, může odvézt lokomotiva narychlo vypojená z nákladního vlaku plného uhlí.
Večer můžeme zrekapitulovat: vstávám dřív než jsem byl zvyklý, vracím se později, někdy i výrazně, když kvůli dvouminutovému zpoždění musím čekat hodinu na další spoj, jízdenka je sice dražší, ale zase si jich můžu (teda musím) koupit víc, protože si je dopravci navzájem neuznávají a tato podmínka nebyla ani jako podmínka soutěže vypsané pro dopravce, zadek mě celou dobu mrzne, protože zkrátka souprava z roku 1967 špatně topí.
A o tom, že na trati, která byla před více jak deseti lety za těžký peníz elektrifikována, opět jezdí "vítězný a lepší" dopravce zase dieslovými lokomotivami snad ani nemluvě. Gretu na Vás !!!!!
