aneb Milý pane ( nejen ) Fendrychu a jemu podobní, kteří se bojíte nejen naštvat naštvané, ale bojíte se i spravedlivého hněvu........
V těchto pohnutých dnech čtu. Absorbuji informace. Přemýšlím. Smutním. Ano, i se vztekám. Principielně nevím. Nevím kdo, proč, proti komu, pro koho, jak je možné, že vůbec ????? To jsou otázky, jež se mi honí hlavou.
Ano, mluvím, asi jako všichni, o Paříži. A do toho všeho přemýšlení čtu jeden z mnoha článků jednoho z mnoha autorů. Proto se omlouvám, že reaguji takto adresně. Ale ten Váš jsem si přečetl vícekrát. (viz odkaz)
(http://nazory.aktualne.cz/komentare/pariz-rozpoutalo-se-peklo-a-buh-si-zakryl-tvar-nenechme-se-s/r~9b34c4148aa911e5adcb0025900fea04/?utm_source=centrumHP&utm_medium=newsbox&utm_content=A&utm_term=position-4)
Byl byste dopisovatelský sebevrah, kdybyste nevyjádřil lítost a účast. To cítí každý z nás. Překvapuje mne spíš závěr Vašeho článku. Apel… Apel na nebezpečnost závěru, házet všechny do jednoho pytle.
I to se dá chápat. Vždyť srdceryvné reportáže vyumělkované zaprodanými médii ukazujíc nebohé matky s dětmi….. ty přece nemůžeme vinit z těch strašlivých masakrů. Ne….
Ale….
A to je, oč tu běží… minimálně JEDEN z těch odporných vrahů se plavil s těmito matkami s dětmi ve stejném člunu. Stejně s nimi děkoval v Řecku či Itálii pobřežní hlídce za pomoc. Přijal od nich deku, lahev vody a skývu chleba. Nejspíš i přístřeší. Jen aby za pár dní mohl o pár set kilometrů dál, ve jménu svého Boha, postřílet stovky nevinných lidí.
A to jen proto, že nikdo neví, že tu vůbec je. A kolik jich tu je. A kdo je vůbec zač.
Protože ten největší mezinárodní přestupek, totiž vstup na cizí území bez prokázání identity, bere JAKO SVOJI SAMOZŘEJMOST , ze které notabene vyplývá dokonce PRÁVO tu být a být zachráněn a podporován.
A proto si troufám tvrdit, že stejné právo máme i my, ohrožení „starousedlíci“, házet všechny ty přišedší do stejného pytle.
Protože díky imigrační politice velkých evropských hráčů NIKDO neví, kdo je kdo……
A to je to , z čeho máme, a nepřestaneme, mít strach……..
