Platí ještě, že ta nejhorší srážka je s volem?

Stará rčení budou určitě platit navěky, ale události v počátku letošního roku určitě změní mínění mnoha lidí na to, která srážka je tou méně neobvyklou, nečekanou, nejpřekvapivější. Tou nejhorší, doufejme, že ne. Posuďte sami:

Husa se pečící, lepší než ta letící

Hned začátek roku začal zcela určitě neobvykle. 17.1. nebylo na světě osoby, která by nevěděla o tom, že nějaké letadlo kdesi přistálo na řece. Během pár hodin pak zpráva, že v New Yorku došlo k srážce letadla společnosti US Airways s hejnem ptáků a pilot musel jako přistávací plochu použít řeku Hudson, obletěla několikrát planetu kolem dokola. Nečekané na celé srážce byl určitě její úspěšný konec. Tedy to, že i když se letadlo začalo ihned po „fenomenálním“ přistání potápět, nikomu se nic nestalo. Neobvyklé pak, že v tuto chvíli ještě v Hollywoodu nevznikl žádný filmový scénář o pilotově hrdinství a chladnokrevnosti posádky. A nejpřekvapivější, že letadlu do motoru zřejmě vletělo hejno hus. Prostě Amerika. U nás husy nelétají. Ještě tak pečení holubi, ale to jen někomu a rovnou do pusy...

Hlučící krevety

Že na Zemi přestává být poslední dobou dostatek místa (a podle všeho ho bude čím dál tím méně), takže občasné srážky na zemském povrchu se dají pochopit, je jasné téměř všem. K naší smůle se ale nyní zdá, že začalo ubývat prostoru i v oceánech. Neméně neobvyklá srážka se totiž udála počátkem února. Zpráva o "nehodě" dvou jaderných ponorek v Atlantiku sice na veřejnost pronikla až o pár týdnů později, ale jak ujistil sám francouzský ministr obrany - za věcí není třeba hledat žádnou konspiraci. "Nic se za tím neskrývá - Britové neloví francouzské ponorky a Francouzi nenahánějí ty jejich," řekl mimojiné ministr Hervé Morin v jednom z rozhovorů. Nečekané pak jistě je to, že i přestože jak Paříž, tak Londýn ubezpečily veřejnost, že při srážce nedošlo k žádnému jadernému ohrožení, podle bezpečnostních analytiků, mohla nehoda skončit katastrofou. Co pak překvapí nejednoho našince je to, co prohlásil o příčinách uvedené srážky, již jednou citovaný francouzský ministr obrany. Podle jeho slov: “Jde totiž o to, že ponorky jsou nevysledovatelné. Vydávají méně zvuku než krevety". My, co bydlíme u moře, pak jen můžeme dodat: Ten krevetí kravál, fakt není někdy k vydržení...  

Semafory ve vesmíru 

Vesmír, symbol nekonečna, alespoň pro nás, pro ateisty. Že až zas tak nekonečný není, již dnes také víme. 12. 2. 2009, tento datum bude navždy zapsán do historie jako ten den, kdy se poprvé, tam vysoko nad námi, tam kde se rozpíná jen Bůh a zbytky Big Bangu, srazily dvě družice. A co čert nechtěl - jedna americká a druhá ruská. Vesmírná bouračka satelitů, má také z oficiálních míst “zajímavé” vysvětlení. Je totiž neobvyklé, že i přesto, že majitel americké družice - společnost Iridium Satellite LLC může "pohnout" jakýmkoliv svým satelitem, v tomto případě to neudělala. Nečekané je totiž to, že neřiditelný ruský komunikační satelit Kosmos, vypuštěný v roce 1993 a vyřazený o dva roky později a řítící se do vesmírné křižovatky 800 kilometrů nad Sibiří rychlostí osmi kilometrů za sekundu, “nezatroubil”. A nejpřekvapivější pak to, že nějaká ta srážka se podle expertů na dané téma, již delší dobu čekala, ale rozhodně ne, dvou družic. Teď snad jen, kdo ten “svinčík” po té bouračce odklidí, protože vesmírnům turistům, se pohled na to smetí určitě líbit nebude...

Srážka s Klausem

Neméně zajímavá, i když v tomto případě očekávaná srážka, proběhla minulý týdenna půdě Evropského parlamentu v Bruselu. Úřadující český president Václav Klaus se snažil celému světu dokázat, že hlavou zeď prorazíš. Je pravdou, že hlavou proti zdi nešel náš pan president poprvé a určitě ani ne naposledy a tak v tomto případě je opakovatelnost srážky, oproti těm předchozím, více než pravděpodobná. Neobvyklá v tomto případě byla především emotivní reakce jinak zaprdlých evropských europoslanců. Někdo bučel, někdo pískal, někdo odcházel, někdo tleskal, ale nejpřekvapivější bylo to, že nikdo ani na minutku neusnul, jak se občas při projevech jiných moudrých politiků nezřídka stává. Méně překvapivé pak pro mnohé bude určitě to, že v mnoha ohledech "polemický projev" našeho pana presidenta citovala a komentovala prakticky všechna zahraniční zpravodajská média, což se zajisté projeví nejen na zvýšení ceny budoucích přednášek pana Klause (jeden z jeho podstatných finančních příjmů), ale také na tom, že pár tisícovek lidí po celém světě začalo prstem na mapě hledat tu zemi, která klimatické změny vysvětluje ekonomickými zákony...

Entropa, po kom bude potopa?

Když si všichni milí Evropané konečně zvykli na taškařici z české kuchyně, navařenou malou skupinkou originalitou překypujících "národních" umělců, přišlo probuzení. Evropské, především postkomunistické státy, narazily na realitu současné ekonomické krize, což jinými slovy znamená, že téměř všechny ekonomiky východoevropských zemí musí čelit nejvážnější výzvě od rozpadu Sovětského svazu. „O budoucnost Evropy se možná právě teď hraje na východě," napsal dokonce v úvodníku francouzský deník Le Monde. “Jeden nebo i více států se zřejmě nevyhnou neschopnosti splácet své dluhy a tedy hrozbě státního bankrotu. Region jako celek bude muset na dlouhá léta odložit sen o rychlém dohnání životní úrovně Západu”. Tečka. Bez komentáře.

Tváří v tvář neúprosné realitě, nezbývá teď jen věřit a doufat, že ta nejhorší srážka zůstane navždy tou srážkou s blbcem a ne s tou situací, které musí v tomto roce Evropa, nejen ta východní, čelit…