Že Obama myslí svůj slovní obrat - podávání "natažené ruky" zcela vážně a míní ho zavést do praxe - dokázal včera. Svou ruku nepodal komukoliv, nýbrž samotnému venezuelskému presidentovi Hugovi Chávezovi. Ten mu na to gesto odpověděl slovy: "Chci být tvým kamarádem!"
To není fotomontáž. Pro nekoho Bohudík, pro jiného Bohužel...
Popisovaná scénka není vymyšlená, ani není opsaná z nějaké "sci-fi" politické studie. Ona se opravdu odehrála. K historickému momentu došlo v pátek 17.4. 2009. Ani odpověď vůdce socialistické revoluce ve Venezuele, Huga Cháveze, není vtipem:
"Quiero ser tu amigo!", jsou slova, kterými po potřesení rukou rozšafný Hugo počastoval Obamu. V českém překladu doslova znamenají - "Chci být tvým kamarádem!" (přítelem, kámošem...). K dokonalosti celého "živého výjevu" snad jen chyběla ta "mlaskavá hubička", kterou si kdysi s takovou vervou a chutí, při každé příležitosti mezi sebou vyměňovali státníci z "dob dinosaurů"...
I když se Obama hubičky nedočkal nebo se jí sám neodvážil (těžko říci, kde je pravda...), budou mít v USA určitě minimálně týden, co v televizi ukazovat a o čem psát. Po "klaněcím extempore" s arabským šejkem před dvěma týdny, si budou mít američtí konzervatisté a Obamovi odpůrci, zase na čem smlsnout...
Barack však není žádný "troškař" a tak ihned po přátelském potřesení rukou s vůdcem bolíviriánské revoluce, kdy pravděpodobně ještě většina "Bushových pohrobků" ani nestačila nabrat pořádně dech, jim zasadil další ránu z milosti. Postavil se k řečnickému pultu a tak, jak jen on umí, s mírným úsměvem a hledíce "publiku přímo do očí", zahřímal: "Jsem přesvědčen, že vztahy mezi Spojenými státy a Kubou se mohou ubírat jiným směrem..."
Komu všemu se po této větě, kterou citovala okamžitě všechna světová média, udělalo nevolno, těžko říci. Jisté je, že ten, který se při pohledu na celé toto dění "tetelil spokojeností" na svém lůžku, bydlí někde v Havaně. Jen málo lidí (v USA a třeba i u nás) by se asi dokázalo smířit s tou možností, že by Obama tu svou ruku natáhl i tam. Důvod?
Museli by přehodnotit vidění toho svého malého světa, který jim někdo pěkně namaloval a začít přemýšlet, že třeba to všechno, co se kolem třpytí, může být jen pozlátko...
