Kde je nejstrašnější věznice na světě?

Většina lidí, nejen u nás v Čechách, určitě odpoví, že "Guantanámo". Ale není to tak. Proslulá americká věznice fungující paradoxně na území Kuby, je určitě světově nejznámějším vězením a to díky mučení vězňů podezřelých z terorismu. V posledním vydání "Foreign Policy" se však mezi 5 nejhorších a nejkrutějších světových vězení, nedostala.

Které jsou ty nejhorší ze všech?

Uvedený žebříček bude asi pro většinu lidí překvapením, neboť na prvních pěti místech nejhrůznějších a stále aktivních "nápravných zařízení" se umístila ta následující:

1. Francouzská věznice “La Santé” vybudovaná v roce 1867 v Paříži, kde mimo jiné byl vězněn i známý terorista  Carlos, lépe známý pod přezdívkou - “Šakal”

2.Věznice “Black Beach” v Rovníkové Guinei

3. Centrální věznice ve Vladimiru (Rusko) založená již Kateřinou Velikou a v které byl mimo jiné vězněn i Stalinův syn Vasilij

4.Věznice ”Tábor 1391” v Izraeli, který sice "oficiálně" neexistuje, ale je shledávána “izraelským Guantánamem” 

5.Věznice “Haengyong“ v Severní Koreji, kde je vězněno až 50.000 vězňů pohromadě 

A jak je to v „ráji na Zemi“?

Situace vězeňství jako takového, je v Dominikánské republice víc než katastrofální, což je patrné již z přiložených fotografií, případně z toho mála co se občas dostane na věřejnost. Několikanásobně přeplněné věznice, prakticky bez vnitřní ostrahy, jsou totiž světem sami o sobě. A to velmi specifickým, pro normální lidi, témeř nepochopitelným.

O vnitřní řád a organizaci samotného chodu věznice se zde ve většině případů starají totiž sami vězni. Státní a tedy i ozbrojený dohled je dodržován spíše „zvenku“, a to buď armádou nebo policií. Vězně je možné, ale zároveň i nutné navštěvovat, neboť ve většině "nápravných zařízení" není funkční pravidelný přísun potravin a vězni jsou tak odkázani na "pomoc" odjinud, tedy od svých rodin. Musí si v celách sami vařit, případně si chybějící potraviny s „patřičnou přirážkou“ kupovat od vězňů, kteří chod věznice a tedy i veškerý byznys spojený s jejím provozem, kontrolují.

Je libo whisky, trávu nebo pěknou slečnu?

Je zde vcelku normální věcí, mít ve vězení přístup k alkoholu, drogám, k lehkým dívkám nebo si moci po večerech zahrát nějakou tu hazardní hru. To vše samozřejmě jen, když máte peníze. Hierarchie je daná dopředu a patřičně i udržována. Kápům, kteří mají pod kontrolou vše, co se v celách děje, je třeba zaplatit i za „dobré místo“ na spaní, někde v rohu na uličce nebo v cele, kde ti méně šťastní mohou jen stát, pokud si místo na lehnutí nebo sezení nemají možnost "koupit" nebo odsloužit jiným způsobem.

I proto se mnoha rodinám vyplatí, mít „svého“ malého zlodějíčka nebo narkomana doma. Vyjde je to, i přes všechny ty domácí krádeže, o poznání levněji. Napospas, žádná dominikánská rodina totiž ve vězení nenechá nikoho, i přes to nejhorší, co dotyčný provedl. Rodinná pouta jsou zde velmi silná a nejvíce je to právě možné vidět na těchto příkladech, kdy společnost sice dotyčného „vyvrhla“, odsoudila a zavřela, ale rodina i přesto přeze všechno se o svého člena bude starat. A to i za cenu všech možných překážek i ponižujících prohlídek při povolených návštěvách, kdy například všechny ženy, které jdou někoho navštívit, musí bez vyjímky absolvovat velmi důkladnou osobní kontrolu, včetně fyzické prohlídky vagíny, zda „nepašují“ něco nepatřičného.

Tragédie, které nikoho nezajímají

Nesmyslné kontroly však ani náhodou nemohou zabránit tomu, aby většina vězňů byla ozbrojena a to nejen noži nebo mačetami, ale také střelnými zbraněmi. Není proto nic výjimečného, že ve věznicích dochází často k potyčkám, rvačkám, vzpourám a to jak mezi jednotlivými vězni, tak mezi celými gangy, když si "vymezují" limity svého vlivu, obzvlášť, když se jedná o kontrolu chodu celé věznice. A tak scény jak z válečných filmů bývají na denním pořádku.

Asi ta nejhorší v poslední době se odehrála roku 2006 v hlavním městě turistické provincie Altagracie - Higuey, kde se nachází i světoznámé letovisko Bávaro-Punta Cana. Při ozbrojeném pokusu o kontrolu menší věznice jedním z gangů, byl samotnými vězni v jedné z velkých cel založen požár, při kterém uhořelo celkem 133 osob (viz foto). Paradoxem pak je, že mezi mrtvými byli i lidé, kteří byli zadrženi jen na „pár“ hodin, protože například při běžné kontrole neměli u sebe občanský průkaz.

Oproti obecně nelidským podmínkám pak kontrastuje to, že v těch samých věznicích, mají někteří "vyvolení" vězni díky svým kontaktům a hlavně finančním možnostem, cely naprosto luxusní, včetně přístupu na internet, televize, mobilních telefonů, kompletního šatníku a povolených osobních návštěv v kteroukoliv hodinu včetně přítomnosti ženských společnic.

Procházka se svým "bachařem" 

Pro evropskou mentalitu jsou pak už vůbec nepochopitelné vycházky „prominentních“ vězňů v doprovodu ozbrojené ochrany z řad policistů, kdy mají "odsouzenci" (za patřičnou úplatu vrchnímu bachařovi), možnost se chovat naprosto volně a svobodně. Nejednou byl "nebezpečný" vězeň přistihnut jak na veřejnosti popíjí, tancuje, nakupuje či navštěvuje svoje bývalé kumpány za benevolentního dohledu a doprovodu uniformovaných složek.

Pokud pak snad tyto informace připadají někomu poněkud přehnané, doporučuji všem těm, co mají zájem si vše ověřit, sehnat si dominikánský film natočený před pár lety s názvem – „La Victoria“ aneb čtvrtý muž. La Victoria je totiž jméno největší a také nejobávanější dominikánské věznice a děj filmu se odehrává přímo v ní.

Lidská práva? Občas, bohužel, jen "suché výkřiky" do tmy...

Shlédnutí filmu doporučuji každému, zejména však všem obráncům lidských práv, jejichž preferovaným cílem jsou společenské poměry na jiném karibském ostrově. Třeba by za pár protestních akcí a mezinárodní kritiku stály i stovky těch chudáků, které díky tomu, že nemají peníze na advokáta, tráví roky v nelidských podmínkách bez toho aniž by s nimi proběhl jakýkoliv soudní proces. Možná, že někdo z těch "státem zapomenutých" by za nějakou hromadnou petici, byť zahraniční, byl vděčen...

Pokusí se o to někdo?