Kam se podívat na Kubě? Zkuste „Bubeníkův okruh“...

Nezřídka se mě známí i někteří čtenáři ptají, co se dá na Kubě vidět, co navštívit, aby viděli to nejzajímavější a udělali si o současné Kubě obrázek. Všem jednoznačně doporučuji: „Bubeníkův okruh“...

Kuba na dlani...

Co vše vás čeká a zažijete?

Zaručuji vám, že při něm navštívíte nejen světoznámé turistické letovisko Varadero, ale také i hlavní město Havanu, projedete další kubánské provincie, uděláte zdvořilostní návštěvu u místních disidentů, předáte si navzájem upomínkové předměty, povedete zajímavé konverzace, získáte sponzory vaší cesty a v neposlední řadě strávíte i pár nezapomenutelných dní v jedné z cel pravého a nefalšovaného kubánského vězení...

Doporučuji také ponechat odlet u letenky otevřený, protože datum vašeho návratu bude záležet až kam sahají vaše známosti ve sférách české politiky. (Pozn. pro případná vyjednávání o vašem propuštění zkuste nejprve kontaktovat kancelář p. Pitharta, který má hluboké zkušenosti s podobnými případy..)

Jak se na okruh připravit?

Jednoznačně je nejlepší nevydávat se na takovou cestu v jedné osobě. Doporučujeme nějakého dobrého kamaráda nebo známého, v kterého máte opravdovou důvěru, víte, že se na něho dá spolehnout a který pro vás oba předpřipraví plán toho co bude následovat...

A jaký je konkrétní program tohoto nevšedního okruhu?

Autorem harmonogramu této okružní cesty po Kubě i se všemi názvy měst a hotelů je průkopník tohoto typu cestování po Kubě - Ivan Pilip, který vše detailně zaznamenal při své deklaraci u kubánských autorit v roce 2001 a kterou vám po zkrácení předkládáme:

„...sešel jsem se s Janem Bubeníkem v parlamentní kanceláři před vánocemi, potvrdili jsme cestu na začátek ledna 2001 a nechali vyřídit formality. Oba jsme obdrželi turistická víza 15. prosince 2000 na Kubánském velvyslanectví v České republice. Pro mne jsem také rezervoval letenku na let společnosti Swiss Air, zatímco můj přítel tak učinil u letecké společnosti mé země, neboť jako stálí zákazníci obou společností jsme získali zvýhodněné ceny. 

Šestého ledna po příletu do New Yorku jsem přijel do hotelu Best Western kolem dvaadvacáté hodiny a po ubytování v pokoji 618 jsem sešel do haly, kde jsem se hodinu nato setkal s Robertem Ponichterou z organizace Freedom House, s nímž jsem se pozdravil a asi za dvacet minut dorazil Jan bubeník, který přicestoval z Prahy předešlého dne. V té chvíli jsme se všichni tři domluvili, že se sejdeme za půl hodiny u vchodu do hotelové restaurace.

Během večeře nám Bob Ponichtera potvrdil, že je členem Freedom Housu a že podle toho, co je známo jeho organizaci, na Kubě se porušují lidská práva, proto (Freedom House) potřebuje, abychom se sešli s lidmi nebo skupinami zabývajícími se sledováním tohoto tématu z  pozic nenásilné opozice, čímž neporušují žádný zákon, i když mi bylo jasné, že pokud tak činí kritickým způsobem, logicky jsou považováni za opozici vůči kubánské vládě a my můžeme mít kvůli setkání s nimi problémy. Na tomto setkání nám Bob Ponichtera předal průvodce po Kubě, tři turistické mapy, jeden list papíru bílé barvy se seznamem asi deseti osob, které máme kontaktovat, vypracovaný zjevně na mikropočítači s laserovou tiskárnou, jeden list s fotokopií několika vizitek půjčovny automobilů a pronájmu bytů na Kubě a předplacenou používanou  kartu ETECSA...

... Bob Ponichtera zdůraznil, že máme vést široký dialoga pokud se budou tito lidé ptát, vysvětlit jim současnou situaci v České republice, jaké změny provedla, jaký byl systém před těmito změnami, a doporučit jim, že není vhodné zmiňovat se o Freedom Housu a dalších organizacích jako je Kubánsko-americká národní nadace, protože nemají u Kubánců dobrý zvuk.Po chvíli jsme se odebrali do pokoje Boba Ponichtery ve druhém patře hotelu, kde nám předal několik lahviček s léky, dvě krabičky s tužkami a dvě s jednorázovými propisovačkami, přenosný mikropočítač, manuál, diskety, CD a kabely pro různé zapojení, abychom je předali kterékoli z osob, s nimiž budeme na Kubě hovořit. Dodal, že po návratu se opět sejdeme, ale ve Washingtonu, USA, abychom si pohovořili o výsledku cesty.

Ponichtera nám dále předal 1400 dolarů na výdaje na ubytování a pronájem vozů, které jsme měli vyúčtovat platebními doklady po návratu do Washingtonu, a zdůraznil nám, že máme se zmíněnými předměty zacházet opatrně a převážet je ve svých zavazadlech, jako by byly naším vlastnictvím...

... 8.ledna při příletu na mezinárodní letiště José Martího jsme si rezervovali pokoj v hotelu 4 Palmas na Varaderu a pronajali turistický vůz, jímž jsme dojeli až do centra Havany, zastavili se v hotelu Parque Central, abychom zjistili možnosti ubytování po návratu z cesty po centrální oblasti země, kterou jsme plánovali. Na několik minut jsme zastavili v oblasti Prada a nábřeží Maleconu a pak pokračovali v cestě do zmíněného hotelu, kam jsme přijeli cca v 18 hodin.

Na Varaderu jsme zůstali do desátého a věnovali se čistě turistickým činnostem. Odtud jsme pak odjeli, protože počasí nebylo vhodné pro letní rekreaci a přímo v hotelu jsme se dozvěděli, že můžeme zamířit na jižní pobřeží provincie Matanzas a navštívit pláže Playa Larga a Girón.

Téhož dne jsme vyrazili do provincie Cienfuegos, ubytovali se v hotelu La Unión, prošli noční město. Nikoho zvláštního jsme nenavštívili.Další den jsme zamířili do Trinidadu, navštívili historické jádro a poloostrov Ancón, věnovali se vodním sportům a poobědvali v restauraci blízko hotelu Ancón, pak jsme pokračovali v cestě do provincie Ciego de Avila, kam jsme přijeli asi v 19 hodin. Zaparkovali jsme vůz před hotelem Sevilla, přeptali se na podmínky ubytování a pak povečeřeli v restauraci Don Pepe, kde jsme hovořili s nějakými rakouskými turisty, kteří nám doporučili, abychom přespali v hotelu Ciego de Avila. 

Po večeři jsme použili jmen a adres ze seznamu, který mi dal Bob Ponichtera a které jsem si zapsal do svého elektronického diáře a s turistickým průvodcem po Kubě jsme došli až k bydlišti občana Antonia Femeníase, kde jsme se představili jako dva čeští turisté, že já jsem člen parlamentu České republiky, že plníme poslání Fredom Housu a že chceme také kontaktovat občana Juana Carlose Gonzáleze Leyvu.

Při rozhovoru s těmito osobami jsme si já i Jan Bubeník s nimi vyměňovali názory na politickou, hospodářskou a sociální situaci a situaci lidských práv na Kubě, jak pracují nezávislí novináři, na situaci opozice a rovněž jsme na jejich dotaz vysvětlovali aspekty bývalé Československé republiky a současnou realitu České republiky, ptali jsme se jich, zda potřebují pro svou činnost prostředky, přičemž zástupci opozice uvedli, že potřebují tužky, papír, kancelářské potřeby, počítače aj.

Tento rozhovor trval asi čtyřicet minut a Antonio Femenías nás rovněž pěšky zavedl k bydlišti Juana Carlose Gonzáleze Leyvy, který však nebyl v provincii. Antonio Femenías nám však navrhl, abychom navštívili občana Roberta Valdiviu, žijícího v blízkosti, a my jsme souhlasili.Nasedli jsme do vozu zaparkovaného před hotelem Sevilla a spolu s Antoniem Femeníasem jsme se vydali k bydlišti Roberta Valdivii, kde jsme se dozvěděli, že je delegátem Výboru pro lidská práva v Ciego de Avila, hovořili jsme o výše zmíněných otázkách a sdělili mu, že následujícího dne budeme pokračovat v cestě do provincie Camaguey, kde chceme navštívit další osoby, jež se věnují stejné činnosti, avšak napřed, v sobotu třináctého, se s nimi sejdeme, abychom jim předali nějaké předměty.

Kolem dvacáté hodiny v pátek 12. ledna 2001 jsme odešli do hotelu Ciego de Avila, kde jsme byli následujícího dne v ranních hodinách zadrženi migračními orgány. Předpokládali jsme, že to bylo kvůli setkáním, jež jsme uskutečnili se zmíněnými zástupci opozice předešlého dne.Z předmětů, jež jsme přivezli, jsme chtěli předat osobám v Ciego de Avila tužky, propisovačky a nějaké léky, avšak nebyli jsme rozhodnuti, komu předáme počítač a ostatní předměty, protože jsme se měli setkat i s dalšími osobami ze seznamu.

Bezpečnostní opatření, jež jsme podnikli při této cestě, měla ochránit osoby, se kterými jsme se měli setkat, protože jsem věděl, že vzhledem k opoziční kritice kubánského státu mohou mít problémy. Nikdy jsem si však nepředstavoval, že bychom porušovali kubánské zákony, neboť, jak jsem opakovaně říkal, tyto aktivity nejsou v mé zemi v současné době trestné.

Konečně chci vyjádřit, že jsem neměl v úmyslu porušit kubánské zákony, ani zvýšit rozpory existující ve vztazích mezi Kubou a Českou republikou, ani pak poškodit lid Kuby.  Uvědomil jsem si, že jsem byl využit Freedom Housem, protože mi nesdělili skutečné důvody, jež sledovali touto cestou.Protože nejsou další skutečnosti k uvedení, končí tato výpověď, která poté co byla přečtena a účastníky s ní souhlasili, byla pro řádný záznam podepsána.“

 Vážným zájemcům o okruh „Po stopách Jana Bubeníka...“ , doporučujeme držet se pevně uvedeného programu včetně navštěvovaných osob, ubytovacích i stravovacích zařízení. Zážitek pak bude o to dokonalejší..