Demokratický systém prý zaručuje základní občanské svobody. Mezi nimi i svobodu cestování. Ta se zdá být podle
reakcí v diskusi na moje jiné příspěvky pro všechny dnes „demokraticky“ smýšlející čtenáře tou
nejdůležitější. Přeloženo do běžné mluvy – „Fidelův socialismus“ je prý zejména
špatný proto, že běžný občan, rozuměj Kubánec, se nemůže kdykoliv sebrat a
odjet na dovolenou nebo za lepším „bytím“ někam jinam...
Kuba nebo Dominikána? Komunismus nebo kapitalismus? Nejlépe bude vše vysvětlit na konkrétním příkladu. Zapomeňme chvíli na Kubu a pojďme do jiného státu, tentokráte demokratického a geograficky i ekonomicky více podobnému Kubě než Česká demokratická kapitalistická republika. Pojďme do republiky Dominikánské, také demokratické a kapitalistické. Každý může zkusit sám hádat, kam v demokratickém systému podporovaném nejen Evropskou unií, ale i USA, mohou vycestovat Dominikánci. Schválně...
Odpověď zní: Nikam... Vlastně ano, do Izraele, jediného státu, kam nepotřebují vízum,i na sousední Haiti ho totiž musí mít. To je paradox, co? Od roku 1965 fungující demokracie, kapitalismus a stejně se milí občané nedostanou vůbec nikam. Ale mohou, to je pravda... Nikdo jim nic nezakazuje, mají přece demokracii, že ano? Zakopaný pes je totiž v tom, že žádný ze států o ně nestojí. Paradoxně ani žádný z těch, kteří se tolik starají o lidská práva a rovnoprávnost jako Česká republika...
A tak jim nezbývá než dělat přesně to samé, co dělají Kubánci. Sednout na cokoliv a pokusit se s větrem a mořskými proudy v zádech trefit na kousek pevniny, která je územím Portorika, v důsledku tedy USA. Měsíčně se jich o to pokusí dle oficiálních údajů necelá tisícovka. Kolik se jich tam při snaze o splnění jejich „amerického snu“ nedostane a kolik jich přijde při této více než nebezpečné výzvě osudu o život už je těžší zjistit. A já se znovu ptám, proč se nikdo nezastane jich? Možná proto, že Fidel bude snadnějším cílem, už jenom kvůli tomu, že se tak nelíbí našim současným americkým bratrům. ..
Zde ale příběh „svobodných“ Dominikánců ještě nekončí. Je zajímavé vědět, že ti, kteří se tam pak skutečně dostanou, paradoxně řady Dominikánců v USA nerozšíří, bráno číselně. Americká vláda totiž během roku vratí zpět cca 6.000 občanů Dominikánské republiky. Samozřejmě „přeškolených“... Jedná se totiž o osoby deportované, které si „odseděli“ trest v USA a po jeho skončení jsou všichni „vráceni“ zpět tam, odkud se do „země nekonečných možností“ vydali. Dodejme jen, že naprostá většina byla v USA odsouzena za držení nebo prodej drog, krádeže a podvody. A tak jejich příletem na letiště v Santo Domingu v doprovodu agentů FBI se kruh „svobodného“ cestování po pár letech uzavírá...
Vraťme se ale k podstatě věci. K trpícím, týraným a nesvobodným občanům „Fidelovy republiky“. Před pár měsíci jsme vyřídili bez problémů pasy a všechny potřebné dokumenty 3 mladým Kubáncům. Nabídli jsme jim práci. Uvádím to proto, žek jistě velkému údivu a překvapení českých „rodilých demokratů“ - je Fidel bez problémů - nechal vycestovat. Přesto jsme se museli obejít bez nich. Nakonec nikam neodjeli... Potřebná víza pro vycestování jim totiž zamítla příjímající země. Prostě jim zakázala vstup a to přesto (informace pro všechny pochybovače), že splnili všechny podmínky nutné pro udělení víza, včetně všech finančních záruk. Mám dojem,že se tomu slušně říká – „mít dvojitou tvář“. Porušování lidských práv to ano, to se dobře poslouchá, ale udělat něco pro ty normální občany, to ne, to už by se po nás kromě prázdných slov něco chtělo. Že bychom se teď, my Češi, tak vzhlíželi v našem velkém vzoru USA, který má na vše dvojité měřítko a všechny jen poučuje?
A ještě k tomu „svobodnému“ cestování. Se značným překvapením jsem si v českém tisku na začátku prázdnin přečetl, že 50% již skoro dvacet let svobodných Čechů nikam za hranice nepocestuje. Důvod? Chybí jim hybná síla kapitalistické demokracie – prachy a proto zůstanou raději doma sedět na... zadečku.
Pro toho, kdo je ale ještě má, jsme na příště připravili článek: "Kam se podívat na Kubě? Zkuste "Bubeníkův okruh"..."
