Ale, ale,

svoboda cestování je jedna věc a víza a peníze na cestu věc druhá.

     Cestovat mě dnes nikdo nebrání a to je důležité

     Jestli mě někdo chce nebo nechce dát vízum a jestli na cestu mám peníze je věc odlišná a to nemá se svobodou nic společného.

     Na cestu si musím vydělat prací a to je jen moje věc. A to, zda mě někdo chce nebo nechce dát vízum je výsostná věc toho státu, kam chci vycestovat a to se svobodou cestování nemá nic společného.

     Tak si pane autore nepleťte pojmy a nemíchejte to v článku dohromady.

Jak se dává...

...antikarma?

Přesný popis

Principu "všichni jsme si rovni, jen někteří jsou rovnější".

Re: Přesný popis

Nikoli, jde o princip oboustranně svobodné volby. A ano, jestliže není svoboda rozhodování omezena, může se ukázat, že si v různých ohledech opravdu nejsme všichni rovni. To je fakt, jenž je v rozporu s životním přesvědčením některých jedinců, čehož důsledkem jsou pak mimo jiné články jako tento.

Mám právo odmítnout?

Když někdo chce ke mě domů, mám právo odmítnout? Já myslím, že ano, o tom, koho k sobě pustím, rozhoduju přece sám, to je v pořádku. Tady jde o totéž - fakt, že někdo z Dominikánské republiky musí mít pro vycestování vízum, to je v pořádku, od toho viza jsou, je to volba vlády (lidu) té cílové země, že se neotevře každému. To, že v komunistickém režimu nikdo nesměl a nesmí svůj stát svobodně opustit, to v pořádku není, to je totiž kriminál. A pokud nechápete mezi tím ten rozdíl, tak je to dost těžké.

Vidím dost podstatný

rozdíl mezi tím, když mne někde drží násilím a tím, že mne někam nepozvou. Do USA také musím mít vízum a buď mne pozvou nebo nepozvou, ale určitě na mne (zatím) nebudou na hranicích střílet moji spoluobčané v uniformách.

Mimochodem Vy máte dveře domu trvale otevřené, aby mohl kdokoliv vstoupit nebo se k Vám chodí na pozvání?