Poté, co ministr Heger vyhlásil zákaz prodeje a nalévání nápojů s obsahem alkoholu vyšším než 20 %, by se zdálo, že vláda na jedničku splnila svou prvořadou úlohu ochránit občany za každou cenu, i za použití represí, zabránila dalšímu šíření nebezpečného pančovaného alkoholu mezi spotřebitele. Konečně nemusíme mít strach, jestli se vypitím podezřelé kořalky otrávíme, nebo zda si přivodíme pouze obvyklou opici. Ale co když je to všechno trošku jinak?
Vycházejme z toho, že představa o vládě coby pečlivého ochránce lidských životů je dětsky naivní. Ve skutečnosti je účelem vlády v moderní demokracii moc jako taková, ovládání lidí v co nejvyšší míře a za použití jakýchkoliv prostředků. A žádné vládní opatření nemá ve skutečnosti takový účel, jaký je prezentován na tiskových konferencích a v mediálních prohlášeních, tedy i pozadí prohibičního nařízení je poněkud pestřejší, než jak nám jej líčí sdělovací prostředky.
Tým Metyl ve skutečnosti vznikl dávno předtím, než vypukla celá aféra, která již stála 19 lidských životů. Jeho tajným úkolem bylo vybudovat síť distributorů nebezpečného alkoholu a vyvolat za přesného načasování vlnu otrav. Za spolupráce s nejlepšími sociology a mediálními experty skupina Metyl, koordinována ministry Hegerem a Kalouskem, stanovila počet otrav, jichž lze dosáhnout, včetně přiměřeného množství úmrtí. Aby byl efekt na veřejnost skutečně drtivý, vybrali spiklenci za cílovou skupinu nikoliv bezdomovce a lidi na okraji společnosti, u nichž by se dalo spíše očekávat, že budou spotřebiteli toho nejlevnějšího alkoholu, ale obyčejné, pracující občany.
A jak celá aféra postupně nabývala na vážnosti, spustila vláda druhou fázi, do níž byla opatrně zapojena i policie: postupné stahování smrtícího alkoholu z trhu, maskované jako rozsáhlá pátrací akce. Veřejnost tak byla přesvědčena, že příslušné státní orgány situaci řeší, a nakonec jí byli předvedeni i první obvinění. Ale to ještě nestačilo. Musela přijít ještě třetí fáze, jež byla skutečným cílem celé konspirace: radikální omezení prodeje alkoholu.
Lidé jsou sice poněkud rozladěni a reptají, ale nakonec všichni poslušně sklonili hlavu a nařízení se podvolili. Ovce se podvolily dokonce bez reptání a některé vládu i chválí. Obsluhy barů a restaurací se svým hostům pokorně omluvily, že sklenku jejich oblíbeného nápoje jim již nemohou nalít, obchody a supermarkety si daly zvláštní noční směnu a odstranily ze svých regálů všechny zakázané lahve. Policie rozjíždí rozsáhlou razii a přísně kontroluje jednotlivé podniky, zda jejich provozovatelé nejen že nenabízejí zakázané nápoje, ale zda je obsluha přelepila ve stálých nápojových lístcích, zakryla lahve na baru utěrkami a odstranila ze stolů reklamy výrobců alkoholu. Co kdyby i reklama obsahovala obávaný metylalkohol?
Neměla by policie raději nasadit všechny síly na odhalení zločinců, kteří svévolně vystavili stovky a tisíce občanů nebezpečí smrti nebo minimálně vážného poškození zdraví? Ale vůbec ne! Účelem je přece zakazovat a omezovat, nikoliv řešit a chránit, nebo snad, nedejbože, pomáhat!
Všechno tedy probíhá tak, jak vláda naplánovala. Jenomže proč by vůbec naši politici něco tak hrůzostrašného osnovali? Vždyť prohibice bude přece dříve nebo později odvolána a mezitím stát přijde o miliony koruny, které by jinak vybral na spotřební dani z alkoholu! Cílů si spiklenci stanovili několik. Za prvé, části barů a restaurací a přesun jejich majitelů do zaměstnaneckého stavu, v němž budou závislí na státem regulovaném trhu práce nebo na sociálních dávkách (to je mimochodem součástí dlouhodobějšího plánu na likvidaci střední třídy).
Za druhé, otevření cesty k přísnější regulaci prodeje alkoholických nápojů. To už ostatně vyzradil i poslanec za ODS Boris Šťastný, jenž se neopatrně prořekl, že stát by měl v budoucnu vyžadovat povinné licencování podniků, v nichž se alkohol prodává, a k tomu ještě zavést nové, dokonalejší a hůře padělatelné kolky, jimiž budou lahve označeny. Inspektoři ČOI by pak měli být vybaveni elektronickými čtečkami, jimiž kolky snadno zkontrolují. Důsledkem, jistě ne neplánovaným, pak bude rozšíření korupčního prostředí, možnost zisku pro spřátelené firmy a vybrané politiky, a nakonec i eventualita zavedení státních výčepů, barů a náleven.
Za třetí, rozpoutaná aféra pomůže naladit občany k tomu, aby všechna chystaná opatření přijala, a to nikoliv jen ve smyslu ochrany zdraví a životů občanů před nebezpečím nákupu jedovatého nápoje, ale ve smyslu boje proti státem neschválenému (a tedy nezdaněnému) alkoholu jako takovému.
A za čtvrté, celé je to test, jak občané zareagují na výrazné omezení své svobody, vykládané jako něco v jejich zájmu. Jestliže methanolová aféra dopadne tak, jak ji vláda naplánovala, nabízí se státu netušené možnosti, jak napříště za pomoci zinscenované tragédie zakázat kupříkladu vlastnictví střelných zbraní. Vystrašení lidé se nechají o svou svobodu připravit velice snadno.
A s tím výpadkem inkasa spotřební daně z alkoholu to taky nebude tak strašné. Ministr Kalousek již má jistě v šuplíku připravené zákony, kterými se pokusí díru v příjmech zalátat. Příjmy z licencí na prodej alkoholu nebo zvýšení spotřební daně budou jen začátek.
Zní to neuvěřitelně? Ale jistě, však je to také pouhý výmysl. Vláda samozřejmě pančovaný alkohol nerozšířila a žádné spiknutí vůči českým občanům nepřipravila. Odhaduji, že by něčeho tak komplikovaného ani nebyla schopna a celá věc by se provalila hned na začátku. Ovšem tak docela nevinná není. Těch 19 mrtvých skutečně padá, přinejmenším nepřímo, na hlavy politiků - všech, kteří se kdy podíleli na stanovení současné výše spotřební daně z alkoholu, jež je hlavním důvodem, proč je Česká republika tak prorostlá distribučními sítěmi padělaného alkoholu. A je snad taková vina méně tragická, když nestojí na přímé a cílevědomé snaze škodit, ale jen na hlouposti?
Všude, kde se stát snaží zasahovat do tržního prostředí, vzniká prostor pro šedou nebo černou ekonomiku, jež je jen přirozenou reakcí na omezování svobodných smluvních vztahů. A skutečnost, že se někdo pokusí alkohol ředit škodlivými látkami, je pouhý průvodní jev.
Je též třeba si uvědomit, že na nelegálním alkoholu není v zásadě nic zlého. Pokud není při jeho prodeji zákazník uváděn v omyl, nelze proti němu nic namítat, jestliže vidíme směnu jako dobrovolný, oboustranně výhodný vztah. Stát nemá žádné právo se do takového vztahu plést a parazitovat na něm prostřednictvím daní. Jestliže se někdo pokusí fungovat mimo dosah loupeživé ruky státu, nečiní nic zlého - pouze se nehodlá nechat okrádat.
Prohibice methanolovou aféru nijak nevyřeší ani neodstraní nebezpečí, že si někde nějaký alkoholik pokoutně koupí láhev obsahující místo vodky jed. Prodejci pančovaného alkoholu se pohybují v oblasti šedé a černé ekonomiky, kterou stát dokáže kontrolovat jen stěží - pokud by toho byl opravdu schopný, žádná šedá ani černá ekonomika by zde přece nebyla. Biti naopak budou slušní provozovatelé restaurací, barů, kaváren nebo whiskerií, kteří se snaží fungovat v souladu se zákonem a do distribučních sítí pančovaného alkoholu nespadají. Bylo by s podivem, kdyby ministr Heger a jeho spolupracovníci byli až tak hloupí, aby si nedokázali uvědomit, že to, co omezí černý trh na minimum, nejsou regulace ale právě naopak co největší svoboda. Prohibice tak, kromě toho, že je nejdůraznějším pošlapáním svobody za posledních několik let, je i bezprecedentním příkladem očividné a cílevědomé likvidační šikany namířené vůči soukromým podnikatelům.
