Včerejšími událostmi ve Vídni se islámský teror přesunul z pohodlně vzdálené Francie přímo za náš plot. Za plot, který vlastně ani neexistuje. Jako připomenutí, že příště se střelba může ozvat třeba v ulicích Prahy.
Nejsme v bezpečí, ale není to ani tak důsledek jakýchsi schopností muslimských teroristů, jako spíše neschopnosti či přímo zlotřilosti našich vlastních politiků, kteří nejen že zapomínají na svoji hlavní úlohu, kterou by mělo být chránit životy a svobodu českých občanů, ale někdy tuto úlohu vědomě zrazují. Jako například kníže Schwarzenberg, který před pár dny odsoudil postoj zemí V4 ve věci přijímání migrantů. Tohoto svého odsudku se dopustil, jaká náhoda, v rakouském deníku Tiroler Tageszeitung.
Omyvatelnost našich politiků je to, co tuto zemi ohrožuje a znemožňuje se účinně bránit. Všimněme si dlouhodobého postoje vlády vůči nelegální migraci. Očekával bych kategorický postoj, který bude hájit naši suverenitu, naši svébytnou azylovou politiku. Ve skutečnosti se to však vládní politici snaží hrát na obě strany. Je zřejmé, že migrace jako taková bude dříve či později i našimi politiky velmi ochotně přijata jako standard - stačí jen označit ji za legální, což lze pohodlně učinit z moci Evropské unie.
Všimněme si postoje našich politiků vůči útokům ve Vídni. Vidíme plačky, projevy soustrasti a pochopení, zděšení (nutná emocionální výbava současného politika), a pokud odsudek, tak nanejvýš odsudek terorismu. Nikoliv islámu nebo alespoň islamismu. Terorismu. Způsobu boje. Nikoliv ideologie, která je hlavním motivem boje. Je to jako odsuzovat nacistické tankové klíny, ale nacismus nechat velkoryse nebo spíše ustrašeně bez odsudku.
Naše politiky zaměstnává daleko více tzv. boj s koronavirem, tedy ve skutečnosti spíše boj proti svobodným občanům tohoto státu. Proti těm, kteří vytvářejí hodnoty. Zničením ekonomiky v důsledku plošných opatření a téměř úplného lockdownu však dlouhodobě podkopávají i obranyschopnost této země, schopnost bezpečnostních složek, tedy armády a zejména tajných služeb účinně bránit Českou republiku. Protože zchudlá země si prostě nemůže dovolit kvalitní armádu a tajné služby. Až se ekonomické důsledky zničení české ekonomiky opravdu plně projeví, kde budou socialistické vlády (ať už ji povede Babiš nebo třeba Fiala či pirát Bartoš) škrtat jako první? V sociální oblasti? V oblasti tzv. humanitární pomoci africkým zemím? Nikoliv. V oblasti bezpečnosti. Protože tam nikdo nebude křičet dost hlasitě.
Koronavirová krize navíc prověřila i názory těch, kteří se ještě donedávna stavěli za hodnoty západní civilizace a představovali hlavní bojovníky proti islamismu. Lidé jako Petr Hampl nebo Martin Konvička jsou dnes hlasitými zastánci tvrdých plošných opatření proti koronaviru - bez ohledu na ekonomické následky. Neuvědomují si, nechtějí si uvědomit, že by tím byla dále podkopána schopnost této země budovat smysluplnou obranu proti tomu, před čím oni sami léta varovali. Jejich dřívější vcelku správný postoj vůči islamismu je jejich dnešním postojem vůči koronavirové krizi naprosto zdiskreditován. S trochou nadsázky, pana Konvičku už dnes jen zajímá, zda měl islámský terorista ve Vídni správně nasazenou roušku.
V tuto chvíli na naší politické scéně neexistuje prakticky žádná síla, která by byla ochotna bránit svobodu vůči islamismu. SPD toho není schopna - chybí jí potřebná intelektuální a myšlenková výbava, o svobodu jí nikdy nešlo. A ostatní strany jsou vůči tomuto nebezpečí až trestuhodně nevšímavé. Důsledky musejí přijít, dříve či později.
