Občas se setkáme s názorem, že euroskepticismus je pouze samoúčelnou, umíněnou negací všeho, co se nyní v Evropě děje. Že motivem euroskeptiků je nihilismus a metodou destrukce. Ve skutečnosti však, říkáme-li Evropské unii kategoricky a nekompromisně "ne", zní zároveň i hlasité "ano" všemu, co patří mezi nejdůležitější lidské a civilizační hodnoty.
Říkáme "ano" přirozené spolupráci národních států. Dobře víme, že jakýkoliv státní celek může dlouhodobě fungovat pouze tehdy, jsou-li jeho občané schopni dohlédnout na jeho vrcholné představitele a kontrolovat je. Pouze potom může být politika věcí veřejnou a nikoliv jen od skutečného života odtrženým soupeřením samozvané politické aristokracie. Tam, kde vládne nadnárodní entita, lidé přestávají politiku řešit - stávají se pouhými vazaly a skutečná politika zaniká, protože přestává fungovat samotný účel její existence.
Říkáme "ano" svobodnému trhu a co nejopravdovějšímu kapitalismu. Evropská unie je negací trhu a tedy i svobody - prostřednictvím nekonečné řady ničivých regulací nám eurobyrokraté diktují, co smíme jíst, co smíme pít, čím smíme svítit, co smíme vyrábět... Prostředí EU, její tzv. vnitřní trh, je po nacistickém Německu a Sovětském svazu další inkarnací centrálně řízené ekonomiky na evropském kontinentě. A od zákazu žárovek, rychlých automobilů, nebo příliš zahnutých banánů je k zákazu myšlenek pouhý krok.
Říkáme "ano" právu lidské bytosti na hledání vlastního štěstí. Snaží-li se eurobyrokraté přemýšlet za nás, někteří snad v dobré víře, negují tím jediný skutečně fundamentální smysl života, tedy hledání a naplňování vlastního štěstí. Evropská unie si nás přeje zaškatulkovat do svých tabulek, vymodelovat jednoho jediného, uniformního a zaměnitelného euroobčana a musí tak v principu pominout jakoukoliv lidskou individualitu. A co je individuálnějšího, než cesta ke štěstí? Neodpovídají-li naše představy o štěstí evropským směrnicím, výsledek je nasnadě: o valnou část svého štěstí přijdeme.
Zároveň říkáme "ano" rozumu - protože svoji cestu ke štěstí musíme nejprve správně rozpoznat, a to jediným prostředkem poznání, jaký je lidské bytosti k dispozici, tedy rozumem. Jestliže však řídí naše životy eurobyrokraté, to hlavní, co v každý okamžik negují, je právě náš rozum. K čemu nám je schopnost myslet a poznávat realitu kolem sebe, když máme zakázáno se dle našeho rozumu zachovat? A protože rozum lidské bytosti má nakonec jen jeden primární účel, tedy zachování a rozvíjení vlastní existence, hlasité "ne" Evropské unii nevyhnutelně znamená "ano" důstojnému a plnému životu.
Zní hlas, že voliči už mají dost negativních kampaní plných nepřátelství. Potom lze tvrdit, že my euroskeptici máme napůl vyhráno: protože takto pojatý euroskepticismus je tedy vlastně tím nejpozitivnějším politickým postojem, jaký může v blížících se eurovolbách zaznít.
(Psáno pro květnový občasník Strany svobodných občanů Beran)
