Škatulování koček

„Představte si, moje kočka miluje krabice!“ říkává kde kdo. Překvapuje mě, že to často zní maličko zahanbeně, jakoby šlo o něco zhýralého. Kočky milují krabice a škatule všeho druhu, papírové tašky, mezery v knihovně, pootevřené skříňky, lavóry, pračky a vůbec všechny nory připomínající úkryty. Vlezou si tam a tváří se neviditelně, a to ta krabice může stát i na stole v kuchyni.

KočkaPetra Žallmannová

Moje Kočka nastupuje okamžitě do jakékoliv krabice, kterou přinesu domů. Často naložím nákup v obchodě do kartónu, který vylovím z klece na recyklaci jen proto, abych své Kočce udělala radost. Když je krabice malá, Kočka z ní okamžitě vyrobí kočko-muffin, jak na každé straně vytéká ven kyprý kousek. Když je krabice velká, vleze do ní Kočka a čeká, až dorazí Kocour a začne dobývání středověkého hradu. Občas mám nutkání nakreslit jim na škatuli cimbuří. Kocour nadskočí a hrábne tlapkou do krabice. Kočka za okamžik na útok odpovídá mohutným vystřelením tlapiska za hradby a doufá, že trefí Kocoura. Je-li v krabici díra, vypadá to, jakoby tam byla zavřená chlupatá bílá chobotnice, která se snaží dostat ven. Po chvíli se Kocour osmělí a do krabice hupsne. Tedy, hupsne na záda Kočce. Pak následuje divoké rodeo a já musím za velikého vřeštění a v chumelenici chlupů vysypat oba rohovníky z ringu.

Výborný model z poslední doby byla krabice od běžek, které jsme objednali mým rodičům k Vánocům. Krabice byla dlouhá a úzká. Tělnatá chlupatice zjistila až asi ve třetině trubky, že na konci tunelu není světlo a jala se divoce couvat. Slyšeli jsme zlostné tlumené mručení a klaustrofobicky zuřivé hrabání, ale bylo to bez efektu, došlo k ucpání. Už už jsme chtěli zasáhnout a Kočku vytřepat, ale v tom se ozvalo dramatické RYC a krabice se rozletěla na dva kusy. Když to nešlo zpátky, roztáhla Kočka nožiska do stran, zavrtěla zadnicí a krabici rozsedla zevnitř. Později byla krabice slepena a opatřena několika většími otvory, kterými pak kočky projížděly a lovily v nich granule jedna radost.

Doma se mi často sešlo krabic hodně a kočky procházely místností tak, že přeskakovaly z jedné do druhé, jako když se snažíme překonat po kamenech potok. Jedna taková opravdu silná krabicová infestace se časově kryla s natíráním balkónů na domě, kde jsem tehdy bydlela. Na můj podkrovní balkón nebyl přístup z fasády, a tak se dva natěrači museli probrodit krabicovým územím. Jeden prošel bez mrknutí oka, ale druhý se zastavil uprostřed pokoje, žoviálně si objednal kafíčko a zeptal se s neskrývaným zájmem: „A to tady všechny ty krabice máte na kočky?“ „Ano, na kočky,“ odpověděla jsem. „No vidíte,“ opáčil natěrač obdivně „a někdo by mohl říct, že tu prostě jenom máte bordel!“

Takže vivat krabice!