Nátlakové metody při vstávání

Kopli jste se někdy kolenem do brady tak, že vám zuby zařinčely, jako padající brnění? Ne? Tak to asi nemáte kočku. 

Kočka Petra Žallmannová

Kočka je zvíře krepuskulární, tedy nejaktivnější při soumraku a za rozbřesku. Moje Kočka se specializuje na rozbřesk a vstává tedy podstatně časněji než já. Přestože jsem se vždy usilovně bránila zotročení a odmítala jsem reagovat na lkavé mňoukání, které mi mělo sdělit, že miska je dnes ráno mimořádně prázdná, podařilo se mi naučit chrnět o něco déle jen Kocoura. Kočka se přeškolit nedala a za ty roky našeho soužití vyvinula několik spolehlivých a mimořádně podlých metod, jak mě dostat z postele.

Když zjistila, že se se mnou jako s rozumným člověkem nedomluví po dobrém, představila mi nátlakovou metodu zvanou „literární okénko“. Měla jsem tehdy knihovnu v ložnici. Kočka každé ráno vystoupila na nejvyšší polici a tlapkou zručně vyhodila první knihu. Pak druhou, třetí, čtvrtou a tak dál. Podle výše urgence volila váhu svazku, takže postupovala od poezie směrem k dramatu a v nejvyšším stupni ofenzívy se snížila i k metodám, které jistě zakazuje nějaká ženevská, bernská, salašnická nebo jiná konvence o ochraně uměleckých děl ve válečném stavu, a zadkem se pokusila vytlačit z police i Gombricha. Jsem staromilec a knihy jsou pro mě svaté. Do knih se nepíše, nedělají se na nich oslí uši, nepodkládají se jimi divany a rozhodně se nevyhazují z polic na zem! Rozpalovalo mě do ruda, že Kočka přistoupila k tak nízkým vydíracím metodám a že jsem musela rezignovat!

V našem dalším společném působišti se knihy schovaly za skleněná dvířka a díky tomu byly ušetřeny pokračování husitských nájezdů. Kočce ovšem netrvalo dlouho, než přišla s novou metodu nátlakového teroru. Myslím, že tahle ji bavila snad ještě víc. Ve chvíli, kdy se rozhodla, že je na čase vstávat, opustila své místo za mým polštářem a přehopkala do noh postele. Přesun byl zcela nepozorovaný a tichý. Kočka si dávala záležet, aby mě nevzbudila předčasně. Chtěla si vychutnat svůj ranní „wow“ moment. Trpělivě čekala, až zpod peřiny vykoukne milimetr mého chodidla a velice, ale opravdu velice jemně se ho dotkla svým ostrým drápkem. Nešlo o útok, zatnutí, krvelačný rafanec. Šlo jen o to zasáhnout s akupunkturní přesností citlivé nervové zakončení a způsobit, že se noha pod peřinou vymrští až k bradě. Podezřívám Kočku, že při svých toulkách po střeše navštěvovala oknem nějakého mistra čínské medicíny, pod jehož odborným vedením dosáhla v této metodě naprosté dokonalosti. Probuzení bylo okamžité. Sakrovala jsem strašně, ale to už Kočka seděla na okně a vyzývavě na mě koukala.  

V našem novém domově je ložnice jedinou bezkočkovou baštou, kterou H uhájil, a tak by se mohlo zdát, že mému rannímu lenošení už konečně nestojí nic v cestě. Omyl. Ranní budík, který H s železnou přesností večer nařizuje, plaší sovy a netopýry za oknem. I o víkendu. „Spát budem v hrobě!“ vyskakuje H svěže z duchen. Nostalgicky vzpomínám na vyražené zuby.