Psal se rok 1997 a já souhlasil se zahraničním pracovním pobytem v Čečensku – Grozném. Bylo to v době po první rusko – čečenské válce, kterou vyhráli Čečenci. Let do Moskvy, nezbytná návštěva Rudého náměstí, přespání v Českém Domě a letecké pokračování směr Čečna.
Dle pracovního zadání Stavoinformu Kroměříž jsem se měl podílet na zprovoznění elektro částí přečerpávacích stanic odpadních vod, které byly po válce nefunkční. Samotný Groznyj leží na rovině a po určitých vzdálenostech je nutno odpadní vody zvednout výkonnými čerpadly o několik metrů nahoru, aby mohly zase samospádem pokračovat dále. Okolo Grozného je pak hornatá oblast s ropnými vrty.
Letiště v Grozném bylo rozbombardováno a tak jsme přistáli na zelené louce v sousedním Ingužsku. Tam si mě vyzvedli tři ozbrojení Čečenci a starou Volhou jsme se vydali přes řadu silničních zátarasů a vojenských hlídek směr Groznyj, který jsem znal ze školních učebnic jako město zeleně, parků a paneláků.
Po příjezdu do města jsem si představoval, že tak nějak vypadal Stalingrad po II. světové válce. Město bylo rozbombardováno, obchody neexistovaly, prodávalo se na ulicích v katastrofálních hygienických podmínkách. Sklepy paneláků byly zaplaveny odpadními vodami nefungující kanalizace, což příšerně smrdělo.
Ozbrojený doprovod po celou dobu pobytu byl nutný, aby mě nemohla jiná skupina Čečenců unést a následně požadovat vysoké výkupné, což byl v té době nejvýnosnější byznys. Pro případ, že by se přece jen podařilo nějakému únosci přiložit mi nůž pod krk, byla instrukce taková, že moji ochránci mi samopalem prostřelí nohy, já se vlastní vahou svěsím a útočník si tím pádem odkryje hlavu pro zásah ochrančíků.
Vztah Čečenců ke mně byl celkem dobrý. Nesměla se ovšem začít konverzace na téma křesťané – muslimové. V té dávali jasně najevo, že jsou to muslimové, kteří jsou předurčeni, aby vládli světu.
Můj odlet z Grozného uspíšila druhá rusko-čečenská válka, ve které vyhrálo Rusko.
Čečna a další muslimské země jsou učebnicovým příkladem nesmyslných náboženských válek s ekonomickým a politickým pozadím, kde není vítěze. Řešení zatím neexistuje a civilních obětí přibývá. Máslo na hlavě mají i politici, kteří zahrnují tyto oblasti do sfér svého vlivu, díky nerostnému bohatství.
Je třeba dostat pod kontrolu radikální skupiny, což stojí nemalé finanční prostředky. Poslední bombové útoky ve Volgogradu znovu připomněly výbušnost severního Kavkazu.
