Předčasné parlamentní volby se blíží a ve společnosti je cítit úleva a možná i naděje na změnu. I v roce 2010 proběhly volby v zajetí pocitu, že se politická štábní kultura změní k lepšímu. Do sněmovny se dostalo 114 nováčků. Co předvedli už víme. Naděje, že tentokrát bude lépe, je tu zase.
Některé strany již s předstihem navrhly na post premiéra své kandidáty. Řadu občanů by určitě zajímalo jakými vrcholnými odbornými manažerskými pozicemi u firem prošli, jak byli úspěšní, jaké absolvovali naše nebo zahraniční univerzity, kolik ovládají cizích jazyků (angličtina na excelentní úrovni by měla být podmínkou) apod. Z toho vyplývá, že premiér by měl být vzdělaný a zralý člověk, který má za sebou nezpochybnitelnou profesní dráhu a v životě již něco dokázal. Měl by oplývat také dalšími vlastnostmi, jako řečnické umění, schopnost poučit se z vlastních chyb, naslouchat odlišným názorům a mít trochu selského rozumu.
Odstrašujícím učebnicovým příkladem, jak to dopadne, když se na tuto pozici dostanou lidé, kteří se na ní nikdy neměli objevit jsou z minulosti jména jako Gross,Topolánek, Nečas a Špidla. Avšak ani ostatní nikterak neoslnili.
Dalším kamenem úrazu je osobní život premiérů, kteří si ke své funkci s úspěchem pořizují milenky nebo nové a mladší manželky.
Ukazuje se,že někteří adepti naprosto nesebekriticky usilují o funkci, na kterou očividně nemají. Jako politici jsou nadále ovládáni svou hamižností, ješitností, svými rádci a drží se moci jako něco košile.
Prestiž vrcholových politiků je dneska hluboko pod povoláním uklízečky, nebo dlaždiče a možná je chybou, že se to úměrně neprojevilo i na jejich finančním ohodnocení. Bude-li to tak dále pokračovat, může přijít na přetřes úvaha o poloprezidentském systému, který by byl efektivním řešením úpadku české politiky a celou řadu věcí by vyřešil.
Pozn.autora: Článek byl upraven s ohledem na předvolební kampaň, kdy je nepřípustný propagační charakter politických stran.
