Je krize, tak se šetří, kde se dá. „Kde se dá“ znamená pro normálního člověka tam, kde něco je a kde se to dá nahradit nebo kde to nebude chybět. První, co si lidé v krizi odpouští, je luxus.
Hebký a vícevrstvý toaletní papír se doodmotal u záchodů mnoha rodin. Přichází na řadu levnější potraviny a levnější výrobky, doufejme že s přihlédnutím k jejich kvalitě. Více se vaří, zaštupovat díru je levnější než nový kus oděvu. Návštěva restaurace nebo kina je pečlivěji plánována, více se porovnávají ceny. Taťkové otáčejí termostaty doleva, mamky chodí a zhasínají zbytečně svítící lustry. Cestuje se více po republice nebo jen prstem po mapě. Krize se dotýká všech, určitě nejsou rodiny, kde manželka s dětmi společně obědvá čínskou polévku zakusujíc starý chléb a manžel na druhé straně stolu polyká vepřovou panenku na rozmarýnu s opékanými brambory (tedy normální rodiny bez nějakého patologického problému).
Před týdnem jsem si přečetl na netu článek s názvem „Janota vezme rodinám 12 miliard. Na mateřské i porodném“. Dělaly to dosud a budou dělat všechny vlády, pan Janota má tu smůlu, že píši tento článek ve chvíli, kdy má prst na tepu státu on.
Jak někdo kdysi moudře připomněl, stát nemá žádné své peníze, jenom ty, co někomu ukradl. Teď se asi mnohý čtenář ošije, ale nebudu hledat nějaká korektní synonyma. Zloděj si totiž vždy vybírá svoji oběť podle dvou základních kritérií (je to moje úvaha, případní čtenáři, kteří na rozdíl ode mě kradou, mohou daší kritéria doplnit v diskusi). Podle toho, zda je co vzít, a podle toho, zda se oběť může bránit, ubránit, nebo mu to dokonce vrátit. Pro státního úředník alias politika je to stejné, bere tam, kde to nejméně pocítí ve volebním klání – jinak to asi vrátit, my občané, nemůžeme, ačkoliv ta třetí defenestrace nám v dějepisu tak trošku chybí, nemyslíte?
Matky s dětmi totiž sice tvoří přibližně stejně velkou skupinu obyvatel jako důchodci, ale disponují přibližně jen polovinou volebních hlasů, a o to tu hlavně jde. A vyhazujte někoho z okna, když máte mimino v náručí.
Dny plynou, krize neposlouchá odhady a předpovědi optimistů, dochází tak i na důchodce. Nebudou se jim zvedat penze. Valorizace se odkládá. Na mnohé teď dolehne krize tíživěji, a někteří si dají v cukrárně o dortík méně. (Tady je asi na místě čtenáře ujistit, že podle mě není vše jen černé nebo bílé a že matky s dětmi nejsou jen samé sociální případy a důchodci jen a pouze pohodáři, lebedící si na sklonku života nad talířkem s punčákem. Pravdou ale je, že second handy navštěvují více maminky s dětmi a cukrárny zase důchodci, ačkoliv podle úpění v médiích a hřímání politiků je to prý naopak.) Důchodci jsou ovšem skupinou, která zažila mnohem horší věci a to, co se teď děje je nemůže rozházet. Navíc se naučili držet h... a k... a po sedmdesátce už tak dobře neudržíte v ruce berli a zmítajícího se politika u otevřeného okna.
Nyní Janota navrhl snížení platů ústavních činitelů o 20%, navíc chce zdanit dosud nezdaněné prebendy poslanců a senátorů. Ano, těch poslanců a senátorů, co nectí ústavu a nakládají s ní jak s prostitutkou (Nechceš dát? Však my ti ukážeme, že dáš!) dokud nepochopí, že předčasné volby by je předčasně poslaly vykonávat nepopulárních opatření, které by neobhájila v sonetu ani básnířka Petra. Stejných poslanců a senátorů, co 70% zákonů schvalují rukouvzhůrudáním proto, že je musíme tak nějak přijmout, neboť přicházejí z vševědoucí Únie. Osobně bych jim ten plat snížil o příslušných 70% už dávno. Pro jistotu však tento škrt nedává ministr Janota do stejného balíčku jako škrty ostatní, zvětšil tak jeho nulovou šanci, že projde o polovinu. Však ona se brzy najde nějaká ta optimistická zpráva o ekonomice, která smete tento skrznaskrz nesociální škrt ze stolu.
Nakonec jsem si pro Vás nechal čistě propagační předvolební návrhy z TOP09 snížit příspěvky státu politickým stranám na polovinu. Tato strana, která dokázala být propagována v médii dřív, než vznikla a za pár dní tak získala 1000 podpisů od občanů, určitě dokáže toto polit-fi (politic fiction) uskutečnit.
Už se těším, co nás čeká...
