Kupovali hlasy voličů, zavřít! Vždyť drží slovo

V Krupce se povídá, že měšťan bryčkou chudé poddané nechal přivézt, aby snad mu hlas ve volbách dali. Ostatní řvou: "Kupčí s hlasy", však co takový měšťan činí? Levně koupí, co potřebuje.

Není hloupý ten, kdo zadarmo svůj hlas za slib do urny té hodí? Měšťan hlasův potřebuje a žádá, na radnici se mu líbí. Jedno je, zda už tam seděl nebo do dvéří se tepřiv dere. Vždyť z měšťana je rázem mocný pán, co zlaťáky rozděluje, přitom kapsu nastavuje. A v paláci senátorském ještě líp se žije. Práce málo, avšak grošíky se samy sypou. Ouha, cesta do paláce i na radnici těžká jest a nepomůže silných koňů spřežení. Cestu hlasy lidu zkrátí, hlasy lidu dvéře otevrou. Běda, však ale ty hlasy stále více stojí, když koupit si je všichni chtějí.

Naslibovat každému poddanému zářný obraz, co ohloupí ho jistě, aby svůj hlas měšťanovi do kočáru zapřáhl, je těžší a těžší. Snažší prostému voliči předložiti obrázek na bankocetli, aby slípku či brambory si ještě týž den koupil, než sliby zvané předvolební na všechna nároží vystavit - jeden slib pro Havla, druhý pro Šavla, třetí pro Johanu zas - a čekat, zda zasejc naletí. Jakmile bankocetle pána změní, slib daný naplněn jest více, než z roztrhaných plakátů líbivé sliby křičící. Vždyť v krčmě stále se píše: "Zítra zadarmo, dnes za peníze" a za peníze v měšťanově truhle hospodský hostu nenaleje.

Je to divný svět, kde měšťan zlý je, ač platí, než ten, kdo modré z nebe slibuje a plané řeči, co dav slyšet žádá, hlásá. Oba přeci městské kase žilou pustí stejnou měrou. Však vzpomeňte na volby předloňské, kdy za 30 slíbených krejcarů, co tehdy ještě v kase ležely, koupili si páni s erbem oranžovým hlasy lidu, aby pak nad kasou prázdnou hořekovali, že cesty od sněhu uklidit nemohou. Přitom přepychem své ouřadovny stihli si zařídit a kdoví kolik zlaťáků si pod jabloní zakopali.

Chybou je, že hlas rytíře stejnou váhu má jak hlas pohůnka posledního, či hlas duševně chorého. Radní snáze chudáka podplatí něž rytíře bystrého rozumu přesvědčí. Proto z lidí chudáky se učí robit, jak vše jim na daních sebrat, aby pak před volbami "laskavě" ruku otevřeli a čtvrtinu vrátili zpět tak, že třebas v lazaretu teplou vodou projednou bečku zaplní.

Zařízeno navíc jest, že i když radní nenasytně po cizím šáhnou, ruku jim nikdo neusekne, dokonce ze stolce svrženi nebudou. A čím víc vezmou, tím více chudáků po mrzkém groši lačných si stvoří, kteří je pak na radnice opět dotlačí.

Bojím se, že jednou penízky se rozkutálí, rytíři, zemané, sedláci i živnostníci za lepším do světa se vydají, a v zemi naší jen kryplové a raubíři zvostanou a navzájem se požerou.