5 se veze, 1 táhne... moc už toho neutáhne

...aneb pohádka o jedné (ne)daleké zemi, kde jeden člověk vždy pracoval, aby svou prací uživil pět lidí. A nebyl to otrok, jak byste se mohli domnívat. Byl to svéprávný a svobodný člověk. A proč to vlastně dělal? Inu, to bylo tak...

Mohu Vám vyprávět, že v té zemi, jak už to zvykem bývá, žili lidé různí. Že jeden na poli pěstoval pšenici, druhý z ní chleba pekl. Třetí že v lese stromy kácel, jiný v dole rudu kopal. Kovář, truhlář, hrnčíř, švec, že měli práce dosti. A že s v té zemi dobře měli mladí i staří. Ale nemohu. Pravda, práce bylo dost. Ale ty daně! Však posuďte sami.

Chtěl-li hrnčíř Lojza hrnce prodat, musel na trh do města. Je to už dávno, co si povoz pořídil a za nemalý peníz na ouřadě zaregistroval. Cedulku s číslem, co tam za nemalý peníz dostal, na povoz upevnil. Od té doby pro kravku, co povoz táhla, dražší seno o spotřební daň nakupovat musel. Kdyby seno v kamnech pálil, levnější by bylo. I což, hrnce prodat musí, tedy jede na trh. V každé bráně, co jen tak nad cestou divně sama stojí, výběrčí mýto žádá. Avšak cesta pod bránou rozbitá je, těžko se kravce s plným vozem jede. Aby toho nebylo málo, objeví se zbrojnoš na zelenobílém koni hlásá: "Nesvítíš o božím dni, zaplať". Lucernu hrnčíř zapomněl rozsvítit. Zbrojnoš je totiž rozmrzelý, že povoz plný hrnců pomaleji dnes jede a za rychlost nemohl hrnčíře potrestat. Alespoň ještě krávě zkontroluje na prdeli značku, kde vypáleno jest, že málo prdí. Hrnčíř každé dva roky s kravkou se postí, aby zrána do hadičky málo naprděla. I za to platí. Chtěl by kravku novou, možná koně, ale starou prodat nemůže. Řezník od něj peníze za porážku žádá a kdyby jiného kupce našel, ten by platil za to, že se starou kravkou po cestách rozbitých chtěl by jezdit. A se starou kravkou brzy do města prý nebude smět.

Ve městě, jen co povoz na rynk postaví, už stojí u něj výběrčí a poplatek za parkování žádá. Hrnčíř poté s prázdnou kapsou svoje zboží vystaví a kolemjdoucím prodat se snaží. I daří se mu. Co na tom, že peníze utržené za každý šestý prodaný hrnec opět vrchnost žádá. Z pěti také dobrý zisk. Chudák štěstím zapomněl, že cestou do města všechny peníze vydal.

Cestou zpátky mýto už tolik nebolí, jistě nějaké peníze doveze. Zapomněl však na zbrojnoše. Pískav si písničku, kravku z kopce popohnal a už platí. Je náhle smutný. Uvědomil si, že jestě cestou nějaké peníze ve starobinci odevzdati musí, ačkoliv jeho starý otec střechu s ním sdílí. Také za felčarem musí. Ten má ruku také nataženou, že co kdyby za ním se souchotinami musel. Felčar jeden proradný, ač mu hrnčíř hodně platí, zuby zdarma opravovat nechce.

Tady platí, támhle... i sousedovi, co na střeše si nějaká zrcadla pořídil. Večer hrnčíř spočte, co mu zbylo. Připočte, co felčarovi dal, i to co ve starobinci nechal. Se vztekem vzpomene na zbrojnoše a i to připočte. Hromádka je malá, ale napočítat musí všechno. Jednu sedminu (och, kdeže jsou ty proklínané desátky) z napočítaného na stranu pro vrchnost dá. Daně, je poctivý, ty se platit musí, však rychtář, co na úřadě sedí, z něčeho žít musí. Stejně jako felčar, zbrojnoš, výběrčí i učitelskej a jejich rodiče i děti... Unaven jde spát. Napůl ucha slyší, jak ponocný půlnoc hlásí.

Od božího rána hrnce na kruhu točí. Práce od ruky mu jde a brzy v peci zatopí. Při práci přemýšlí, co řekl mu nedávno uhlíř. Že prý milíře mu hodně kouří a vrchnost že prý nějakou další daň vymyslela. I hrnčířovi do komínu poleze a škrábat saze bude. A uhlí že tím pádem bude dražší. "Mluvka je to", pomyslel si hrnčíř a hrnce do pece opatrně skládá. Jak by hrnce pálil, když by na dražší uhlí peněz mu nezbývalo, raději nemyslel.

Tak se dřel a bídu třel, však pohádky dobrý konec mívají. Jednoho dne s tou dřinou sekl. Kravku umřít nechal a jen tak za humny ležela a hnila. Do města zašel, že prý práci nemá, peněz potřebuje. Jak dřív tmavou hlíhu hnětl, hrnce z horké pece tahal, černým uhlím topil, ruce a tvář černou měl a tak dávky v nouzi lehko dostal, neb úřednice jméno Gejza slyšela a křiku se bála. Však z cizího dává.

Od té doby Lojza po hospodách sedával a na pití vždy měl peněz dosti. Vždyť otce svého do starobince poslal. Až se v hospodě všechny hliněné korbele rozbijí a nových nebude, do plecháčku mu jistě nalejí...

Pokud jste to dočetli až sem, je načase na číslech Vám ukázat (pokud to již sami nevíte), co myslím tím 5 se veze, jeden táhne... Důležitá poznámka: v následujícím textu používám slovíčko "nepracují". neznamená to, že nevykonávají nějakou činnost, jen ta činnost nepřináší NOVOU (PŘIDANOU) hodnotu do systému. Někteří by klidně mohli dřít a přehazovat hromadu písku tam a zpět, ale přínos pro společnost by byl stejný, i když mu to zaplatí.

V ČR žije 10.500.000 obyvatel (všechna čísla budu zaokrouhlovat, vždyť se to pořád mění)

dětí do 18-ti let a studentů jsou 2.000.000 - nepracují

starobních důchodců je 2.250.000 - nepracují (navíc se ještě zhruba 60.000 starobních důchodů vyplácí do zahraničí)

invalidních důchodců (2. a 3. stupeň) je 300.000 - nepracují

matek (otců) na mateřské (RP) je 460.000 - nepracují

nezaměstnaných je 540.000 - nepracují vůbec

Zbývá 4.950.000 poplatníků, kteří pracují, ale!

Ve službách a to i státních! je zaměstnáno 2.830.000 - nepracují

(Kdo to ještě nechápe, tak pro něj to vysvětlím podrobněji: stát vybere na daních např. 4.080.000 Kč, 100 úředníků má hrubou mzdu 3.000.000 Kč, 1.080.000 přesune z kupičky vybrané daně na kupičku zdravotní a sociální (36% nad hrubou mzdu), tj. 4.080.000 Kč je z vybraných daní pryč. Úředníkům ještě strhne 405.000 Kč (13,5% z hrubé mzdy) a rovněž přesune na kupičku zdr. a soc. Ještě strhne úředníkům daň z příjmu např. 240.000 Kč a přesune ji zpět na kupičku vybraných daní. Zbytek vyplatí jako mzdu úředníkům. Na kupičce vybrané daně se objeví 240.000 Kč a stát takhnle obšťastní ještě 6 zaměstanců. Tohle letadlo dělá s tím milionem státních zaměstanců každý měsíc. Z toho vyplývá, že zdravotní a sociální pojištění za státní zaměstnance platí (státním zaměstnancům) lidé, kteří do systému přináší opravdovou přidanou hodnotu!)

Zbývá 2.120.000 poplatníků, ze kterých 150.000 pracuje v zemědělství a 1.970.000 v průmyslu (těžba a zpracování). Z těchto 2.120.000 poplatníků je 320.000 takzvaných THP, kteří také nepracují (dělají mzdy, daně, dohlížejí na zákony, vyhlášky, prostě obšťastňují státní aparát, aby dostal, co žádá)

V tomto státě PRACUJE 1.800.000 lidí, kteří svou prací ŽIVÍ ZBYLÝCH 8.700.000 LIDÍ!!! COŽ JE POMĚR 1:4,8. Tedy 17% lidí pracuje a 83% nepracuje. (Vím, stát nevybírá daně jen od lidí, ale i od firem, ale v těch přidávajících hodnotu pracují jen tito lidé, ostatní firmy jen vrací do systému už několikrát přerozdělené peníze=daně)

TAK UŽ VÍTE, PROČ STÁT NEUSTÁLE ZVEDÁ A VYMÝŠLÍ DANĚ, POPLATKY, PROČ SI NEUSTÁLE MUSÍ PŮJČOVAT A PROČ ROZPOČET NEMŮŽE BÝT VYROVNANÝ?

A než mě začnete v diskusi kamenovat (mimochodem nečtu ji :), tak si uvědomte, že ti potřební učitelé, lékaři a policisti vynakládají síly na těch 83% lidí, tj. 16 z 20 žáků stejně nebude jednou přispívat do společné kasy, 8 z 10 pacientů v čekárnách stejně tak nepřispívají, ale berou od státu dávky či plat, a 4 ze 6 okradených si na to stejně nevydělali opravdovou prací, ale žijí jen z daní.

To, že to zatím neprasklo je jen díky tomu, že stát emituje další a další peníze, aby dofoukl bublinu daní a dávek. Že si neustále půjčujeme a nemáme ani na úroky, přesto věřitelé počkají a půjčí další... že dovážíme levné věci z Číny a odjinud (kde pracují skoro zadarmo i děti) a prodáme to dráž. Ale i že těžíme uhlí a uran, a pálíme to v elektrárnách. Že tady roste dřevo a obilí, pasou se tu krávy. Že jsou tu lidi ještě šikovní, nebojí se práce a umí něco vymyslet a smontovat. Ale takoví lidé, ani nikdo jiný za ně, na náměstích nekřičí!!!