I přes komičnost Tomia Okamury a jeho demagogického populismu bychom měli být na pozoru. Šance, že se Úsvit udrží na politické scéně, rozhodně není zanedbatelná.
Tomio Okamura totiž možná nevědomky utvořil místo pro stranu, která v českém politickém prostoru dosud chyběla - pravicoví populisté až radikálové. DSSS s jejím managementem do tohoto spektra nezahrnuji.
Takové jsou typické na západě a začínají se pomalu rodit i v postkomunistické Evropě, např. Slovenská národná strana nebo maďarský Jobbik (i když ten se rétoricky blíží spíš zmíněné DSSS). Programově se vyznačují důrazem na sociální otázky, o ekonomii se zmiňují nerady, a když už, mluví například o venkově a nutnosti zachovat tuzemské zemědělství. Na venkově se rovněž nachází jejich největší voličský potenciál.
Často zdůrazňují problematiku imigrantů, nevyhýbají se ani otázkám etnických menšin. Pro získání politických bodů mluví s oblibou o tématech, která nejsou aktuální, ale umí budit emoce i společenskou diskuzi. Jejich někteří členové oplývají silným nacionalismem a euroskepticismem.
Úsvit se svými nápady zkopírovat ze Švýcarska snad i vyhlášku o odpadech téměř dokonale kopíruje program Švýcarské lidové strany, vzniklé na venkově, vyznačující se podobnou pravicově populistickou politikou. Že šance Úsvitu nejsou marné, o tom vypovídá i síla SVP - je dlouhodobě zastoupena ve vládě, zvítězila v posledních třech federálních volbách s výsledkem vždy kolem 25% a její referenda se nezřídkakdy setkávají s úspěchem u voličů.
Abychom náhodou za pár let k názvům Lidové strany multilingvního Švýcarska SVP, UDC a PPC nepřidávali ještě ŠLS.
