Zatímco se na ministra Drobila a premiéra Nečase upírají oči celé země kvůli nebývalému korupčnímu skandálu, Česká strana sociálně demokratická se rozhodla vyvolat hlasování o nedůvěře. Myslel jsem, že odchodem Jiřího Paroubka se stane tato strana standardní stranou, ale teď ukázala, že snad definitivně propadla vlně populismu, vezoucího se na polopravdách.
Do historie, aneb jak Bursíkova SMS psala dějiny
Hlasování o nedůvěře zažila Česká republika celkem osm, z toho pět v předchozím volebním období. To je hodně neobvyklý výkon za dva a půl roku. ČSSD tehdy na to měla snad i právo - Topolánkova vláda se opírala o dva, později jen jednoho přeběhlíka a přitom měla neustále problémy sama se sebou - nejrůznější Čunci, Jakoubkové, Zubové, Tlustí... a vůbec desítky nejrůznějších kauz. Ať už existovaly reálně nebo jen mediálně, definitivně podryly důvěryhodnost celé vlády a důvěru lidí v politiky, již tak značně nahlodanou opoziční smlouvou mezi lety 1998 a 2002. Důvěru vrátila částečně až Fischerova vláda, ale to už je jiná kapitola.
Při každém hlasování o nedůvěře Topolánkově vládě si ČSSD našla nějaký důvod, proč jej vyvolat. Téměř vždy však šlo o důvod banální - alespoň z hlediska kontextu celé vlády (nezapomínejme, že vláda byla v očích občanů značně zdiskreditovaná a podobné kauzy by po posledních volbách do sněmovny mohly vyvolat bouřlivé demonstrace a důvody by hned vypadaly akutněji). Hlavně ono poslední a jediné úspěšné hlasování však nemělo snad jediný důvod: v posledních měsících se Topolánkově vládě snad jen dařilo. Jmenujme řešení plynové krize na Ukrajině, boje v Izraeli, ale hlavně vítězství nad zájmy abnormálně autoritářské Francie, což se snad ještě žádné předsedající vládě nepovedlo.
Pak vláda padla a celá Evropa zírala s vytřeštěnýma očima, co se to v té barbarské východoevropské ČR děje. Vláda možná neměla sílu ve sněmovně, avšak hlasování o nedůvěře bylo vyvoláno snad jen tak pro legraci a z nudy opozice. Hned poté jsme poslouchali projevy evidentně zaskočených opozičních politiků (hlavně Jiřího Paroubka), že tohle už se přece v Evropě stalo, že podle průzkumů (které samy mají po poslední volbách v očích veřejnosti značně úsměvný nádech) vládu nikdo nechtěl... Řešení však na stole nebylo a rozsekla jej až dohoda, jak expremiér rád říkával, Mirka s Jirkou, kterým do toho ochotně z Hradčan kecal Vašek, což bylo ostatně jeho ústavní právo a povinnost (mimochodem, dodnes prskám smíchy při vzpomínce na prezidentův výrok, že bude postupovat dle Ústavy - co jiného by proboha měl dělat??? :-D )
Vláda padne?
Teď ale řešení neexistuje. Jediné možné vlády bez komunistů kromě této jsou takzvaná velká koalice ODS a ČSSD, která v Poslanecké sněmovně nepřipadá vůbec v úvahu, nebo ČSSD, TOP09 a VV - co si ale budeme namlouvat, pravděpodobnost je mizerná. TOP09 trvá na reformách, Michal Hašek coby nejpřednější proreformní ikona ČSSD se zdá být osamocen a Věci veřejné, které si o víkendu uvědomily, že na program se nesmí vykašlat, by také značně váhaly.
Navíc TOP09 před volbami deklarovala, že je pro ni nepřípustné současné vedení ČSSD (tehdy ještě v čele s Jiřím Paroubkem, ale zbytek vedení je i nyní identický a až příliš provázaný se stylem bývalého předsedy). Existovala by snad jen dohoda, při níž by se ČSSD octla ve značně nevýhodné pozici - TOP09 by si urvala klíčová ministerstva a s vyjednávacím talentem Miroslava Kalouska snad i křeslo premiéra, Věci Veřejné by trvaly minimálně na tom, na čem jsou teď.
Dohodě o samorozpuštění by se bránila většina sněmovny - Věci veřejné balancují kolem mizerných šesti procent, ODS kolem šestnácti (které po současném skandálu zbývá snad jen nejpevnější voličské jádro, tedy cca 10-12 %) a TOP09 by nejspíš ztratila roli ve vládě, protože by zvítězila levice.
Dále: jediné úspěšné hlasování o nedůvěře vzniklo kvůli přeběhlíkům z vládního tábora. Ti byli čtyři: Věra Jakubková, Olga Zubová, Vlastimil Tlustý a Jan Schwippel (být jediný opoziční poslanec navíc nemocný, vláda by žila dál). Teď by opozice potřebovala přetáhnout ani ne tak osamělý zlomeček nebohých vzbouřenců, jako spíš rovnou lavinu, pokud možno jednu celou politickou stranu. ODS stoprocentně nezískají, TOP09 vyjádřila podporu premiérovi. A jestli si myslí, že získá Věci veřejné, pak jsem ještě nikdy neviděl nikoho tak naivního - Véčka čekají na zdůvodnění premiéra a Nečas není takový hlupák, aby nepřednesl rozumný důvod. Pokud ho nemá, s jeho politickým a rétorickým talentem si ho určitě vymyslí.
Navíc by to byl špatný signál pro Českou republiku - akutně potřebujeme v jakékoliv formě minimálně důkladnou důchodovou, zdravotnickou reformu a reformu sociálního systému (boj s korupcí je permanentní a do budoucna nepředstavuje takové nebezpečí pro rozpočet, jako neuskutečněné reformy), na které usilovně všechny vládní strany pracují a byť nemají důvěru veřejnosti, práci na ní nesmí vzdát. Neměl bych nic proti reformě od ČSSD, problém spíš spočívá v tom, že její radikálnější křídlo reformy více či méně odmítá.
Vláda nepadne?
ČSSD tak tedy pokračuje v trendu nastoleném zkrachovalým expředsedou. No, co k tomu dodat. Snad jen další populistická snaha o utrhnutí voličů, kteří oscilují kolem středu a váhají, jestli zůstat mezi největšími stranami na pravici s TOP09 nebo se obrátit na ČSSD (Véčka si ještě hlas potřebují pořádně zasloužit, teď ho od nich má snad jen ministr Bárta, který navzdory všem kontroverzím ze začátku podává na ministerstvu dopravy suverénně nejlepší výkony z celé vlády).
Navíc i po skandálu se svrženou Topolánkovou vládou a neexistujícím řešením ČSSD zatvrzele odmítá například návrh, že hlasování o nedůvěře by bylo zároveň volbou nového premiéra Poslaneckou sněmovnou, čímž by se zabránilo zmatkům v týdnech po svržení. Nevím jak vás, ale mě napadá jediný důvod - aby to ČSSD měla se s vyslovením nedůvěry stále tak lehké.
Pokud média nelžou, Nečasova vláda "boje proti korupci" si teď důvěru nezaslouží. Problém je spíš v tom, že není jiná cesta a jakýkoliv pokus o zvrat by znamenal nové uvržení do politické nestability, které jsme si užili až až. Ve sněmovních volbách jsme dali my, voliči, vládě velmi silný mandát, na němž se dá hodně postavit.
Pokud ovšem jsou všechny mediální informace pravdivé, proti čemuž se toho moc namítat nedá, protože důkazy existují, pak by Petr Nečas neměl být premiérem. Ano, má charisma, umí mluvit, je slušný, ale podezření, které na něj odhalila Mladá fronta Dnes, tohle všechno rychle shazují. Novou vládu by měl skládat někdo jiný a důvěryhodnější, ale dle mého názoru v též stranické konstelaci, protože ta jediná projevuje ochotu k reformám, bez nichž se už dlouho neobejdeme a které by v budoucnu bolely ještě víc.
Horší je spíš to, kdo by měl být jiným premiérem. ODS je neuvěřitelně zdiskreditovaná korupcí ze všech úrovní. TOP09 nenabízí výrazné a charismatické osobnosti s výjimkou Miroslava Kalouska, který ovšem rozděluje národ na dva nesmiřitelné tábory a pocit důvěryhodnosti také dvakrát nevyvolává, a Karla Schwarzenberga, kterého si jako premiéra nedokážu představit a totálně absurdní je scéna, na níž Václav Klaus jmenuje s jeho sympatiemi k novým stranám i samotnému "knížeti" premiérem právě jeho. Věci veřejné pak nemají dle mého názoru žádnou osobnost, která by byla schopná a charismatická najednou a zároveň by chtěla být premiérem. Ostatně by už tak bylo dost podivné, kdyby vládu sestavovala strana, která byla ve volbách pátá.
Závěrem
se dá snad dodat jen to, že jsme opět v politickém háji. Výborně to vystihují slova maďarského socialistického expremiéra Gyurcsánye z neslavného projevu v Balatonőszödu z roku 2006, která vyvolala celonárodní bouři:
"Nincsen sok választás. Azért nincsen, mert elkúrtuk. Nem kicsit. Nagyon."
V překladu: "Už není moc voleb. To proto, že jsme to posrali. Ne málo. Moc."
Omlouvám se za vulgarismus, ale tohle Gyurcsány opravdu řekl.
