Pocity adaptované pražské naplaveniny po návratu do rodného kraje

Pokud už se jednou pod vlivem okolností jako vyšší mzdy, kulturní vyžití, práce či škola jednou rozhodnete vrhnout se do celoživotní krize identity, kterou umocní Pražáci tím, že vás budou nazývat vidlákem a doma se stanete pro změnu namyšleným Pražákem, měli byste se připravit ještě na pár dalších kulturních šoků. Jejich účinek se ještě umocňuje tím více, čím déle žijete v náruči matky měst. Inu, vrátíte se tedy do domoviny a nestačíte se divit...

Všichni dobíhají městskou. Vy ne, a pak se divíte, že další nejede za pět minut, ale za hodinu.

Na eskalátoru se lidé neřadí napravo, ale anarchisticky cikcak.

Pokladní v Albertu nejsou Ukrajinci a pracují rychle.

Stěžujete si manažerovi, pokud se ve službách na vás všichni neusmívají, nebojí se vás poslat někam a nenesou vám obligátní modré z nebe. Manažer si před vámi ťuká na čelo.

Všichni pijí Kozla nebo ve svátky Plzeň. Kdo zná jeden minipivovar, je považován za snoba (na vesnici) nebo experta (ve městě).

Všechny mimoměstské linky jezdí z jednoho nádraží. Je to divný.

Zjistíte, že existují problémy s etnickými menšinami.

Zjistíte, že neexistují sexuální menšiny.

Ne úplně každé auto má dálniční známku.

V kavárnách mají piccolo, nikomu to není podezřelé a vám se jako jedinému v okruhu sta kilometrů v ten moment spouští hysterák. Ostatní popíjejí turka, zatímco vy hledáte manažera.

Není tu metro. Ta zácpa se nedá podjet.

Za sushi tu někteří považují paštiku s Nutellou ve zváleném toasťáku, jak to ukazoval Hruška.

Po půlnoci si dáte pivo leda v herně.

Večerky nejedou nonstop, ale jen do deseti večer a nepracují v nich Arabové.

"Tys viděl Zemana naživo? A vyfotil sis ho?"

Když zcela samozřejmě vyslovíte termín "asertivita", ostatní se začnou blbě culit, přidávat na začátek písmeno "n" a pošlou vás někam.

Český přízvuk a angličtina se spolu nevylučují.

Nikdo vám neutrhne hlavu, pokud ještě nemáte tablet.

Pracuje se od sedmi ráno do pěti večer, ne od deseti ejem do sedmi píem.

Revizoři nestojí půl dne na těch třech samých stanicích metra, ale aktivně cestují po celé síti a nevyhnete se jim s ustaraným výrazem a telefonem u ucha předstírajíc hovor "já letim na to jednání, miláčku".

Ostatní na rozdíl od vás už někdy byli na Pražském hradě.