Referendum se mělo uskutečnit, nejspíš zachránilo konzervativce od osudu kdysi mocných liberálů, které téměř sežrali labouristé. Staly se v něm ale klíčové chyby.
Britské referendum bylo slíbeno před asi čtyřmi lety. Švýcaři mívají před každým referendem tři až čtyři roky na rozmyšlenou na dané téma, aby se emoce uklidnily a zavládl rozum, a hlavně je obvykle vyplňují v klidu doma (ne "OBČANKU! ZA PLENTU!" jako my) a čtyřikrát ročně, takže celkem efektivně umí filtrovat informace v dobrém slova smyslu.
To je ovšem celosvětový unikát, zbytek světa není zastupitelskou demokracií nadarmo. Švýcarsko ale poslouží dobře jako subjekt studia o teorii referend pro pochopení, jaká chyba se stala v Británii.
Cameron, kromě toho, že potřeboval umlčet vnitrostranickou opozici a oslabit UKIP, slíbil referendum o EU, mj. aby se nemusel doma chovat jinak než v Bruselu a nebyl za, eufemisticky řečeno, "toho z establishmentu". Založil si na tom kampaň, vyhrál s ní před rokem volby. Letos si v EU vyjednal určitou pozici a pak teprve vyhlásil referendum.
Opomenul dvě věci.
A sice že Britové se ty zhruba čtyři roky, kdy bylo to referendum slibováno, nesoustředili racionálně na to, zda EU ano nebo EU ne, ale zda vůbec to referendum bude, pak už nebyl prostor ani na to vést vůbec nějakou použitelnou kampaň - a byl prostor jen pro řev. Teď zpětně se to jeví jako totální školácká chyba. Pravda, po bitvě je každý generálem, ale ponaučení pro případná další referenda nám už z toho vyplynulo.
Druhá věc je, že zahraniční politika je s přehledem nejošemetnější odvětví politiky. Není v ní dobro, jen zlo, není v ní místo pro idealisty, neexistuje pravda. Elektorát v ní bude vždy roztříštěn, a pokud bude zajedno, pak nikdy ne pozitivně pro něco nebo někoho, ale jen proti někomu jako protest. Diplomacie je disciplína sama o sobě a neskutečné umění, které kromě pár talentů s vrozenými vlohami jiný neovládne - a předhodit ho bez ladu naprosto nezasvěceným lidem, jako se stalo v Británii, to se prostě stát nemělo...
BREGRET
