ČSSD má po dlouhé době řádného předsedu a vedení se obměnilo z poloviny. Jde o nové i staré tváře. Ta, která byla celou dobu nejblíže výsluní, na něj konečně po dlouhé době dosáhla. A ČSSD se tak vrací do starých kolejí. No, vrací, spíš z nich nikdy nevyjela. A Bohuslav Sobotka určitě nebude tou osobou, která by se o to snažila.
Bohuslav Sobotka kritizující.tn.nova.cz
Bohuslav Sobotka v mnohém připomíná Miroslava Kalouska. Oba si sáhli na post ministra financí, čímž ženou lid do náruče konkurenta, oba nejsou původním vzděláním ekonomové, oba nikdy nebyli na úplném vrcholu i přes dlouhý politický život, oba působí celkem svěže. Miroslav Kalousek hlavně svými projevy, kdy se nebojí ostřejších slov a prakticky nikdy nemluví ve frázích, Bohuslav Sobotka zase ve vedení ČSSD působí mladě mezi starými tvářemi jako Zdeněk Škromach nebo Milan Urban.
Avšak pohleďme blíže. Bohuslav Sobotka byl ministrem financí ve vládách, které v době růstu české ekonomiky neúměrně zadlužovaly státní rozpočet. Z tohoto argumentu už se mnoho voličů levice oklepalo a velmi často opanují, že deficit vytvořily předchozí vlády nejrůznějšími průšvihy (nezdravý bankovní sektor, příliš překotná privatizace apod.). Já jsem to tehdy coby přiznivec ČSSD bral dost podobně. Deficit se krotí těžko, zadlužený je každý, proč se omezovat, když nám to tak pěkně roste.
S postupem času jsem těžce vystřízlivěl a ještě teď mám kocovinu, jak jsem se mohl zastávat člověka, který se ani nesnažil se situací něco dělat. Bohuslav Sobotka však zašel ještě dál. Před parlamentními volbami v roce 2006 jsem ho v Otázkách Václava Moravce viděl v duelu s Vlastimilem Tlustým, kandidátem ODS na ministra financí. Duel mám v mlze, ale nesl se v tomto duchu:
Tlustý: "Kde na to vezmete? To bude šedesát miliard."
Sobotka: "Progresivním zdaněním."
Tlustý: "Dobře, to je šest miliard. Dál?"
Sobotka: (dlouhé mlčení, vyčítavý pohled, nesmělé červenání) (následuje vyhýbavé kroucení)
Podobný dialog se za duel odehrál asi třikrát.
Sobotka fungoval vždy jako kvalitní firma. Šéf dal zadání (většinou Jiří Paroubek), přišel Sobotka coby ekonomický expert a prohlásil, že je to správný postup, stát na to má, někde to vezme (neznámo kde). Pak posloucháme bláboly typu "ty sliby nebyly zasazeny do reálného ekonomického rámce". Proboha, kde na to chtěl brát? Čtyřciferný ekonomický růst by snad stačil.
Když už jsme u toho růstu, Sobotky vždy jaksi pozapomíná říci, že hrubý domácí produkt, o jehož růst se tak vytrvale snaží, se tak nejmenuje jen proto, že si to vymyslel stréco z Horní Dolní poté, co si přečetl jeden článek z přílohy "zaměstnání" v novinách a má pocit, že vědomostmi sežral zeměkouli. Ve zkratce HDP je důležité to poslední slovíčko, PRODUKT.
HDP totiž vyjadřuje hlavně celkovou ekonomickou produkci země a ta opravdu závratně nenaroste, když budou všichni dřímat doma se sociálními dávkami, na něž vydělají ti bohatí (ti se na to taky vykašlou, ostatně proč by měli pracovat, když se mají tak jako tak úplně stejně). Z toho vyplývá, že i s HDP rozměrů největších světových velmocí by se lidé mohli mít stejně jako Somálci, když se stát bude chovat macešsky. Jakožto sociální demokrat by se měl Sobotka starat mnohem víc o HDI, tedy index lidského rozvoje, z nějž budou lidé mnohem více profitovat. Ale to zase nepochopí náš stréco.
Sobotka tedy vždy pracoval na zakázku. Kde máme vzít jistotu, že ani teď není v pozadí jakýsi kmotr zadavatel, jemož bude Sobotka vypracovávat program a prezentovat jej jako předseda? Jaký má názor na věc vlastně Sobotka sám? Asi žádný. Pokaždé, když ho slyším v televizi, vyjadřuje se ve stokrát omílaných politických frázích, jeho odpovědi jsou vyhýbavé a neupřímné.
Třeba právě po loňských parlamentních volbách, které byly začátkem jeho cesty na předsednické křeslo, to bylo nádherně vidět. V prvních reakcích na volební odhad asi pětkrát řekl, že si počká na skutečná čísla, což bylo to jediné, co sdílel, kromě poděkování voličům.
Loňské senátní volby zase ukázaly na volební rétoriku předsedů dvou nejsilnějších stran. Oba nikomu nevysvětlili, že oranžový Senát vládu nezabrzdí a modrý Senát zase výrazně neurychlí, jak tvrdili ve svých kampaních. Sobotka, o němž je tento článek, se tedy ukázal jako typicky český politik. Semtam si něco překroutí, občas něco neřekne. Ale jinak má vždycky pravdu. A to je nebezpečné.
Sobotka plně stál za Jiřím Paroubkem až do konce. Včera přitom kritizoval poměry za Paroubka ve straně. Vůbec se nedivím Jaroslavu Foldynovi, že vyběhl rozzuřeně ze sálu a rozčiloval se: "Já to nemůžu poslouchat! Kdo byl za Paroubka první místopředseda, Sobotka nebo snad já?" Já v tomto Foldynu plně podporuji, protože bych mohl říci úplně totéž, stejně jako dalších sedm miliard lidí. Sobotka se v tomto ohledu ukázal jako pěkný pokrytec.
No a přišla volba. ČSSD měla možnost okusit novou tvář Michala Haška a téměř polovina chtěla možnost využít. Tím slůvkem téměř ale nahnala pár delegátů do náruče Sobotky (některé servery dokonce tvrdí, že klíčové hlasy zajistil Sobotkovi Paroubek s Bendou), který se chová úplně stejně jako Paroubek. Na chlup stejné projevy, neúprosná a destruktivní kritika vlády bez ohledu na to, co vláda říká (všimněme si, že pokud jedná koalice s opozicí o důležitých věcech, prakticky nikdy pak nevystupuje za ČSSD Sobotka, aby nedělal dojem, že dělá vláda něco dobře).
Přitom tento styl stál ČSSD vládu a dobrou pověst u mladší generace, nato přišlo 360 milionů Kč dluhu. ČSSD je pravděpodobně odsouzena k úhrnnému trestu 12 let opozice.
Tímto se přiznávám, že jsem byl zpočátku z největší části příznivcem Michala Haška právě proto, že jsem nechtěl do čela Bohuslava Sobotku. Hašek však časem ukázal, že by byl ideálním kandidátem. Chce vést konstruktivní dialog (což mně a doufám, že i vám, připadá mnohem racionálnější), neodmítá za každou cenu vše vládní, ale taky ukázal svou tvrdou tvář a fakt, že stojí za opravdovými a tradičními sociálně-demokratickými myšlenkami. To by měl být ten pravý předseda nejstarší české strany.
A ne podržtaška každého předsedy mluvící o všem, čemu nerozumí, pokrytec bez názoru, házející bezhlavě na všechny cokoliv, i kdyby to měla být ona vlastní hlava.
