Jsme vskutku obdivuhodný národ. Všichni jsme nejlepšími politiky, říkáme, že co Čech, to muzikant, a tak podobně. Do toho zvládáme být největšími alkoholiky na světě. Chceme stále změnu, kterou nám jistí prezidentští kandidáti slibují?
A tak u nás existují snad tisíce hudebních skupin, v drtivé většině pouze kopírující a neúmyslně parodující zahraniční kapely, s minimální vlastní invencí, hromadně vykrádající cizí motivy a naprosto je likvidující.
Stejně tak mám krajní problém zajít do neznámé restaurace. Naposledy jsem byl v létě v jedné na nejmenovaném hradě na Vysočině, a protože se snažím alespoň malinko vyvažovat svůj nezdravý životní styl, objednal jsem si kuřecí salát. Dostal jsem směs okurek, papriky, nedosmažených kuřat se sezamem, to vše zalité tak strašlivou dávkou vodou rozředěného koupeného dresinku, že konzistence připomínala polévku. Chuťově to byl pejskokočičkovský hrnec. Protože jsem měl hlad, pozřel jsem tu záhadnou směs a ještě dvě hodiny poté jsem litoval. Všichni rádi vaří, ne každý to umí, ale stejně jde pracovat do gastronomie.
Podobné je to v hypermarketech, kde sice každý umí nadávat na kvalitu potravin, ale stejně Česko patří ve světě ke špičce nákupů veškerého zkonzumovatelného humusu. Párky vyrobené z kůže a kostí mívají vyhrazené celé regály a zda je dílem doplňovačů nebo poptávky spotřebitele, že je regál vždy poloprázdný, o tom nechť si udělá obrázek každý sám. Spotřebitel pak hudruje na pocit sóji, aniž by byl schopen vůbec si přečíst složení.
Následně přicházejí politici a slibují změnu. Proboha, jakou?
V České republice máme naprosto nejdemokratičtější možný režim - parlamentní demokracii. Nikdo u nás nemá ve svých rukou plnou odpovědnost za život země, vždy bude rozložená mezi vládu, premiéra, prezidenta, parlament a soudy. Neexistuje nikdo, kdo by mohl svým rozhodnutím bez schválení někoho jiného ovlivnit život nás všech.
Ničeho z toho si nevážíme.
Chceme po našich reprezentantech, aby se chovali vyspěle. Nadáváme do zlodějů v zemi, kde nevydrží nic, co není přišroubované. V této atmosféře státu, který sám neví, co vlastně chce (kromě "změny") je to dost dobře nepravděpodobné. Ve svých rukou máme dost možností, jak politiky přitlačit ke zdi, pokud jsme s nimi nespokojeni. Kdo slibuje změnu, mnohdy ani neví, co by s ní dělal, protože náš systém už jednoduše být lepší a demokratičtější nemůže.
Využívejme svých demokratických práv. Kroužkujme politiky; když už je pak jednou zvolíme, dejme jim šanci a pak vystavme vysvědčení, stejně jako ve škole jsme měli všichni šanci si v průběhu roku opravit kouli ze začátku pololetí; učitel nás za pětku demonstrací vyhodit v říjnu prostě nemohl. Nechtějme po nich nemožné, jsou to stejní lidé z masa a kostí jako my.
Hlavně se ale spoléhejme sami na sebe, protože na světě neexistoval, neexistuje a existovat nebude režim, který by lidem jakkoliv pomohl.
Do nadcházejícího roku vám všem přeji hodně štěstí, zdraví a pohody.
